Lukáši, jak vás to napadlo?
Psalo se, že jsem jezdec, který navázal na jeho úspěchy. Dávalo mi to logiku, a když jsem viděl ty návrhy na papíře, úplně mě to vzalo.
Jak jste to připravoval?
S kamarádem jsme měli staženo spoustu fotek. Povedlo se to, protože to mělo velký ohlas. Starší lidi, kteří motorky sledují už dlouho, to pochopili hned. Když se to pak vysvětlilo v médiích, tak to pochopil i zbytek světa.
Jenže nakonec jste ani ve speciální helmě kvůli nemoci velký výsledek nezajel. Co se přihodilo?
Sami nevíme, co mi pořádně je. Možná je to alergie, ale vůbec nevím na co, protože jsem nikdy nic takového neměl. Dva tři dny mě škrábalo v krku, pak mi natekl a najednou jsem nemohl polykat. U doktora mi píchly nějaké protilátky, které pomohly. Ale není to napořád, už zase cítím, že mi není nejlíp.
A v závodě to bylo jaké?
Do desátého kola fajn, pak jsem se začal cítit hůř a zase to na mě začalo padat. Musím přiznat, že to byl můj nejtěžší závod. Už kvůli zdravotnímu stavu a taky psychickému tlaku. Myslím, že do konce sezony nic těžšího nebude. Hned v pondělí jdu k doktorovi na celkové vyšetření, snad zjistí, co mi opravdu je, a dám se do příštího závodu do kupy. Mám na to týden a půl. Uvidíme, jestli dostanu nějaké prášky nebo budu muset za ním docházet.
Dohromady dorazilo na brněnský okruh téměř 218 tisíc diváků. Co jste říkal na atmosféru?
V součtu mi to v hlavě i opticky přes dvě stě tisíc lidí nedalo. Ale můj kotel byl fantastický. Po závodě jsem se u něj zastavil.
A hodil tradičně něco do davu?
Neměl jsem sílu. Byl jsem rád, že jsem dojel zpátky do boxů.
