V Los Angeles Lakers vydělával spoustu peněz, obdivovatelky na něj čekaly všude, kam vkročil. Ve 32 letech měl všechno, co si mohl přát.
Jenže nevázaný život hvězdy mu pokazil kariéru.
Bylo 7. listopadu 1991, když Magic Johnson jako první sportovec přiznal světu nákazu virem HIV a naráz skončil s basketbalem.
Až do té doby sám nevěděl, jaký je rozdíl mezi HIV a AIDS. Rázem se stal živým symbolem viru a zhoubné nemoci.
Proměnil se v posla osvěty. „Budu teď mluvit o viru HIV. Někdy si lidé myslí, že něco takového mohou dostat jen homosexuálové. Ale stát se to může každému. Dokonce i mně, Magiku Johnsonovi.“
Stal se členem americké národní komise pro AIDS, silou jména a osobnosti sháněl peníze na boj se zákeřnou nemocí, napsal knihu s názvem „Jak se vyhnout AIDS.“
„Bůh potřeboval před nebezpečím AIDS nějak hodně varovat. Tak si vybral mě,“ řekl ve své autobiografii.
Obcházel školy v chudinských čtvrtích a vyprávěl zejména černošské mládeži, jak je důležité se chránit. Sám se totiž zřejmě nakazil právě kvůli tomu, že při sexu s chtivými obdivovatelkami zapomínal na kondom.
„Tak často jsem slýchal, jak je důležité být opatrný, že jsem to přestal brát vážně. Nevěřil jsem, že by se mi to mohlo stát,“ vyznal se.
S virem se rozhodl bojovat. Dokola opakoval: „Přežiju.“
Jako už tolikrát si šel za svým cílem.
Ve žlutém dřevěném domě ve městě Lansing bydlel s rodiči a šesti sourozenci. Další tři děti žily jinde. Přesto se nikdy neměl špatně. Ale na to, co chtěl mít, si musel vydělat. A tak sekal trávu u sousedů, pomáhal obchodníkům. Snil o tom, že časem bude jedním z nich a pořídí si obrovskou vanu zapuštěnou do země.
Celé dny dokázal trávit hraním basketbalu. S míčem spal, a když vstal, běžel na hřiště. Vydržel tam celý den, od půl osmé ráno dlouho do noci, klidně i ve sněhu. Jen v největší slotě házel doma trestné hody do prádelního koše.
A když musel na nákup, cestou do obchodu aspoň dribloval. „Pravou tam a levou zpátky,“ líčil později. „Sousedé si říkali: Koukněte, ten cvok hopsá na hřišti snad celý den.“
S otcem se díval na zápasy NBA a právě táta jej učil tvrdosti a všestrannosti, kterou později oslnil nejvíc. „Učil mě, jak se nebát silnějších soupeřů.“
Na střední škole dostal Johnson od místního novináře přezdívku „Magic“, tedy Kouzelný.
Týmy s ním vítězily. Finále univerzitní ligy NCAA, v němž se utkal Johnson a další výjimečný hráč Larry Bird, bylo nejsledovanějším v historii. Magikova sláva se šířila po celých USA.
V roce 1979 se stal jedničkou draftu do NBA. Na povel klubového majitele, který doufal, že diváky konečně někdo zvedne ze židlí, si jej vybrali Los Angeles Lakers. Udělali dobře.
Johnsonovu představení se začalo přezdívat Showtime. Bavil skvělými nahrávkami a pořád se usmíval. On a nejlepší střelec NBA Karrem Abdul-Jabbar, to byla silná dvojice.
Hned v prvním roce získal Johnson s Lakers titul, ve finále zazářil a jako nováček se stal nejužitečnějším hráčem série o titul. Stejnou cenu získal ještě dvakrát, třikrát byl nejužitečnějším hráčem základní části.
Titulů s Lakers získal pět.
Pro tým byl tak důležitý, že když došlo na spory, poroučel se kouč Westhead a Johnson zůstal. Fanoušci na něj pak bučeli, ale Magic je umlčel svou hrou. V průměru dával téměř 20 bodů za zápas, k tomu 11 asistencí. Nahrávky, to byla jeho doména.
V Lakers měl načít už sezonu s číslem 13. Pak se v říjnu 1991 dozvěděl od klubového lékaře zlou zprávu.
To už byl ženatý s dlouholetou přítelkyní Cookie, s níž se mnohokrát scházel a rozcházel. Po celou kariéru si užíval s řadou fanynek. „Někteří pijí, jiní kouří a někdo zas rád hodně jí. Mým potěšením byly ženy,“ přiznal.
Kvůli viru HIV se najednou musel vzdát milovaného basketbalu. I tak jej fanoušci zvolili do All Star Game. I tak získal v roce 1992 olympijské zlato. Zvažoval i návrat do NBA, ale obavy soupeřů z nákazy na hřišti jej zastavily. Johnson opět musel bourat předsudky.
Chvíli pak působil jako kouč Lakers. Pořádal exhibice. Plnil si dětský sen a pořádně se vrhl do obchodování. Do zámořské ligy se naposled vrátil ještě v roce 1996, na konci tisíciletí nastoupil k několika zápasům ve švédské lize.
A potíže s HIV či AIDS?
Legendární basketbalista se stále těší dobrému zdraví. Stopy viru v jeho krvi byly minimální. Dál vychovává potomky a podniká. Provozuje mimo jiné restaurace, kina, nahrávací studia, podporuje zábavu a vzdělání pro mladé, zabývá se rozvojem. Jeho nadace ročně získá miliony dolarů na pomoc jiným.
Možná si jej Bůh opravdu vybral.
| Co o něm řekli | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
