„Hledáme nové jezdce, inženýry, konstruktéry, navigátory. Jsem z projektu nadšený v globálním měřítku, ale co mě nesmírně zklamalo, je přístup lidí z Česka,“ svěřil se. „Jako Češi máme jedno špatné prvenství: nikdo od nás se nepřihlásil.“
Buggyra zaměstnává na 900 lidí a je rozprostřena do 17 zemí, funguje třeba i v Andoře, Estonsku, Malajsii nebo Austrálii. „Z celého světa se přihlásilo do projektu 478 lidí. Podařilo se nám z toho postavit pracovní tým ve Španělsku, kde jsme spustili tréninkovou bázi pro naše mladé jezdce,“ líčí Koloc.
„Z Česka jsem dostával poptávky jen na Facebook. A to typu: S kamionem jsem už najezdil 100 tisíc kilometrů, umím zacouvat, ukážu vám to, chci závodit, vy blbci! Možná šlo o špatný vzorek. Zdálo se mi, že lidi si myslí, že v každé vesnici budeme otevírat zájmové kroužky. Ale my hledáme profesionální jezdce.“
Hledali - a našli. „Zaplnili jsme závodní sedačky na dva roky dopředu. Našli jsme talentované piloty, máme nové mechaniky, třeba výborné z Argentiny, z Venezuely. Osvěžili jsme se,“ blaží Koloce. „Za úspěch považuji, že naše kurzy pro závodní inženýry dostaly certifikaci nejstarší univerzity v Malajsii a jsou už začleněné do výuky.“
V akademii není limitace věku, jen dětem se nevěnují. „K tomu nemáme dost znalostí. Cílíme na týmové hráče. V akademii jsou i dakarské legendy, Josefové Kalina a Macháček. Většina jezdců říká jen: Já, já, já, ale my chceme ty, kteří i když toho dokázali spoustu, necítí se být středobodem vesmíru. Ani já jím nejsem. Všichni chceme posouvat značku, vychovávat další jezdce.“
