Adame, narodilo se vám druhé dítě, bude i druhý titul?
Lacko: David to má taky tak, kolik dětí, tolik titulů. Proč ne?
Vršecký: Nech mě žít!
Lacko: On má děti za ty tituly v každé zemi, je taky indický a čínský mistr. V Indii se to ztratí, v Číně taky, takže o tom ani nemluvíme. Promiň, pane Bože. Pardon.
Vršecký je pro vás Bůh?
Lacko: On má David rád, když mu říkáme pane Bože.
Vršecký: Jako ráno mi Adam otevírá dveře od auta, to je fakt.
Lacko: Já mám k tobě pořád úctu. To je jen pochvala! Takže zpátky k dětem: dvě české má díky titulům přiznané. Zbytek jen pánbůh ví. A pánbůh je přece David.
Vršecký: (smích) Lacko: Pane Bože, za co, zas čtyři roky v prd… (zpívá) Vršecký: To je kámoš, co?
Je vidět, že si sedíte.
Lacko: My se máme rádi!
A nebourali jste do sebe, když jste jezdili za konkurenci?
Lacko: Nesnášeli jsme se! David vždycky po závodě povídal: Ádiku, no tak, já za to nemohl, ty ses vytlačil na tu trávu úúúúúplně sám. Vršecký: No jistě! Lacko: David za mnou přišel a pokaždé široký úsměv na tváři.
Vršecký: I když jsme se dotkli, bylo to vždycky v klidu.
Lacko: Je pravda, že nikdy jsme se nedrželi pod krkem. Některé jsem přitom pod krkem držel. Davida ne. Od doby, co jsme se sešli v Buggyře, říkám, že jsem lepšího parťáka nezažil. Předtím jsem měl smůlu, vždy jsem narazil na zahraničního jezdce a tam je jazyková bariéra.
Vršecký: Každej zahraniční je vůl, že jo! (směje se) Lacko: Teď to neříkej, teď máme zahraničního! (Za Buggyru jako druhý pilot nově jezdí Brit Janes.) Vršecký: Tak to smažeme, jo?
Lacko: I já jsem tak trochu zahraniční, jsem z Moravy a on z Ústecka. Vršecký: A já mám Asii rád. Lacko: Tím myslel tu Moravu.
Je důležité v motorsportu, aby si parťáci vyhovovali i lidsky?
Vršecký: Je to poměrně klíčové. Pokud je něco naškrobeného a jsou parťáci jen naoko, nastartuje se motor, vytáhnou se rolety a rozsekají se v první zatáčce…
Lacko: ...jak je vidět občas v F1.
Vršecký: Zato s Ádikem jsme byli schopní objet půl okruhu vedle sebe, než jsme se konečně dohodli: Jeď první ty! Ne, jeď ty!
Lacko: Nemohli jsme naladit frekvence na rádiu, kdo pojede, viď.
Vršecký: Jo, na koho to vyjde… Je super, když se dá v depu pokecat. Když je sranda. Je to důležitý.
Davide, vy jste Adamův mentor. Prospívá vám, že spolu neválčíte o mistrovské šerpy?
Lacko: On je už vlastně retired (anglicky v důchodu).
Vršecký: Mám z důchoďáku propustku, utekl jsem jen na poštu. Lacko: A tajně dojel až sem za námi na testování. Retired! Loni byl David mistr Číny, mistr Indie; ta se letos nejede, ale opět chce být mistr Číny. Takže on má větší ambice než já na to, že je retired!
Vršecký: Trošku se ukloň.
Lacko: On přijíždí a já musím běžet jako holub... jako takový junior, co je na vojně nováček.
Vršecký: Myslíš bažant! Lacko: Já na vojně nebyl, já měl modrou knížku. Takže jako bažant musím běžet otevřít mu dveře od auta. A skoro mu ho umýt.
Vršecký: Já ráno vylezl dřív, on přiběhl a říká: Rychle zalez zpátky, zabouchni se, já ti otevřu! Takže jsem musel znovu do auta.
Lacko: Jinak bych měl celý špatný den. Úcta k „retajrdovanému“ přece musí být!
Vršecký: O jedno písmenko víc a hned to vyzní blbě.
Adame, co když po operaci břicha nakonec nebudete moct o víkendu v Itálii závodit?
Lacko: Zkusím to. Ale vytáhli jsme Davida zase z důchoďáku, ať se jde svézt. Zařídili jsme mu tu propustku. Sundá bačkory a přijede.
Opili jste se spolu někdy?
Vršecký: Néééé!
Lacko: Nikdy! Vršecký: Jak bychom mohli? Lacko: Závodníci přece nepijí a David už vůbec ne.
Vršecký: Přesně. Já už vůbec nepiju. Ani alkohol.
Adam si mohl nechat číslo 55, nakonec vzal mistrovskou jedničku. I David si ji dřív užil.
Vršecký: Já měl číslo 1 ještě v době, kdy jsem nejezdil 33.
Lacko: Přijel jsem já v renaultu a odsunul jsem tě na věčné 5. místo, tak sis vzal radši 33.
Vršecký: Já s 33 i začínal, ale jednička byla pěkná. Slušivá!
Lacko: To jsi byl ještě mladý, perspektivní, nešedivý.
Vršecký: Sluníčko mi to šisuje. (prohrábne si vlasy)
Lacko: Jasné. Víš, jaké je slunko sviňa? Jaké su v něm ďury?
Nezávoď, řekli lékaři Lackovi. Přesto chce jetS Lackem, či bez Lacka, to je, oč běží v prvním podniku mistrovství Evropy tahačů v italském Misanu. Obhájce titulu a jednička roudnické Buggyry chce na start navzdory potížím po operaci. Rozhodnou dnešní tréninkové jízdy. „Jizva už je pěkně zahojená, ale otřesy mi pořád nedělají dobře. Stejně tak, když dlouho sedím. Vnitřně si ale věřím, že to dám. Může se však stát, že si sednu do prvního tréninku a stehy prasknou, nebo to bude tak bolet, že nebudu schopen odjet ani jedno kolo,“ uvedl v ČTK Lacko. 33letý jezdec šel původně na menší operaci slepého střeva, po několika hodinách ale musel na operační sál s bolestmi opět a následovala revize dutiny břišní. „Čistili mi střeva a vnitřnosti, z toho je teď největší bolest, potřebuje to čas.“ Lacko svůj stav konzultoval i s lékaři, ti mu doporučili, aby ještě nejméně dva týdny nezávodil. Přesto je připravený bojovat, nechce hned na začátku sezony nabrat velkou bodovou ztrátu na soupeře. „Dostal jsem několik druhů stahovacích pásů, abych si břicho stáhl a nerozjely se vnitřní stehy,“ líčí Lacko. Pro případ, že by nebyl schopen závodit, bude v Itálii připraven David Vršecký. |
