"Bylo to horší jak kocovina, a ta navíc trvá jen jedno dopoledne. A tahle bolest nepřestávala několik týdnů." Brzy se povídalo, že Jiras začal jezdit s Jiřím Rohanem. S jejich trenérem Rohanem, kdysi slavným medailistou Rohanem. "Snad jednou spolu byli," říká nejistě Máder. "Ale vždyť se k sobě nehodí váhově," utěšuje se. "Jirka je o dost těžší než já."
Nevěří tomu. Byla by to zrada. Ví, Marek začal jezdit na singlkánoi. "Ty se vrátíš," řekl Jiras nemocnému kamarádovi, "Mě to bez tebe nebaví, na singlu je moc práce." Na lůžku se hřál vzpomínkami na divočinu. Až se z toho na posteli obracel. Čtrnáct dní na řece v západním Nepálu. Nikdy nejel nic hrůzně krásnějšího, průtok vody tam dosahuje tři sta krychlových metrů za vteřinu. V Troji na kanále tak sedmdesát.
"Je to horší než ve vaně. A je tam daleko do záchrany, do civilizace." Šlo o život? "O život jde kdekoli." Převrhli raft. Šest lidí na něm. Vyškrábali se, raft obrátili. Všichni nalezli zpátky. Vzápětí se převrátili podruhé. "Tentokrát nám jeden kluk chyběl. Ale z druhého břehu na nás volali, že je tam." Jednou koupili kůzle od domorodců. Měli jen nože. Zabili je, celí od krve, upekli. "Zaparkovat na písečně pláži, kde není lidská stopa. Oheň v noci, pak východ slunce nad kopečky, sedmitisícovkami." Básní o tom.
A teď? Už tři měsíce si válel šunky, jinak tuhle vynucenost osudu nenazve. Dokonce si vymaloval pokoj, což je činnost, k níž by se uchýlil jen ve strašidelném snu. Už se těší, až se oteplí. "Nejdřív ale půjdu pádlovat sám a rovně, na klidnou hladinu."
Znají se víc než bratři. Tisíckrát se pohádali. Často do krve. Měl toho dost i trenér Rohan. "Vím, jak mě pozdraví, vím, jak se zatváří a co řekne." Kdo to o kom prohlásil? Mnohokrát oba. Někdy si připomenou starou písničku o sponzorech. Hrdinové vodního slalomu jsou pro ně nepřitažliví. "My jsme nezajímaví, normální kluci," říká Máder. Když někdy vidí reklamní spoty, tak si myslí: "Za každou cenu dělat kašpara? Tak radši ať nemám nic." Utěšuje se, že vlastně všechno mají. Loď, oblečení. Těch tři sta tisíc za olympijský bronz dosud má na kontě. Šetří na garsonku pro maminku, přijde na devět set tisíc. Asi si vypůjčí.
A přece jen něco se v něm vzpouzí. Při jedné společenské akci stál vedle Štěpánky Hilgertové a slyšel, jak jeden z fotografů se jí ptá: "Kdo je to ten vedle?" "Já jsem její milenec," řekl vztekle, nakvašen, že medailista ze Sydney zůstává neznámý. "Promiňte," hlesl fotograf.
Na lékařské kontrole mu nedávno řekli: "Ještě měsíc klidu!" "Já už bych začal," navrhoval. Lékař se kroutil. "Tak dobře, zkus to, ale opatrně." Jen aby mě nebolela hlava, myslí si. Jen ať se to, proboha, zase nevrátí. "Lékaři mu původně říkali, že je to na půl roku," vzpomene trenér Rohan. "Jistota, že opravdu začnou, ještě není. Co když Tomáše z námahy rozbolí hlava?" "Švára je ten pravý, takže když si jde na tři měsíce lehnout, není důvod s ním končit," říká Jiras. "Počkal bych celou sezonu."
Švára je dávná Máderova přezdívka časů, kdy v oddíle Motorlet chodila jeho sestra s jedním závodníkem. Máder byl jako jeho švagr, švára. "Jak nás to donutilo být víc od sebe, tak jsme si uvědomili, jak se potřebujeme." Je pět měsíců do mistrovství světa.
