V závodě na 100 metrů vyrazil z bloků a po dvaceti metrech nebylo pochyb o tom, že vyhraje. Do cíle se vřítil s viditelným předstihem před druhým závodníkem. Na Salema Al-Yamiho získal během sta metrů náskok 26 setin vteřiny. Vybojoval tak svůj první velký titul. Loni na juniorském mistrovství Evropy skončil druhý. V té době mu bylo sice teprve sedmnáct, přesto to ranilo jeho pýchu.
"Jsem ohromen, to je to, po čem jsem celý rok toužil," radoval se ve chvíli, kdy už byl světovým šampionem. "Loni jsem byl hodně zklamaný. V zimě jsem začal trénovat s tím, že chci být mistr světa." Vítězným časem 10,12 vteřiny by Lewis-Francis skončil na olympiádě šestý. Tohle ho ale rozhodně netrápí.
"Nelituji, že jsem na olympiádu nejel," říká Lewis-Francis. "Vím, že jsem byl ještě příliš mladý. Možná poběžím příští rok na mistrovství světa dospělých ve štafetě. Ale mým hlavním cílem bude mistrovství Evropy juniorů." Čistá hlava nezatížená touhou po brzké slávě mu může pomoct, aby se z něho stala skutečná hvězda, až přijde čas.
K tomu má velkou šanci. Je to přírodní talent, jaký se jen tak nerodí. "Atleta s takovými fyzickými předpoklady jsem ještě neviděl," prohlásil Američan Maurice Greene, který je současným sprinterským králem. Greene se ještě nové konkurence bát nemusí. Ale to nebude trvat věčně.
"Nesportuji kvůli jedné sezoně, mám na to celý život," řekl Lewis-Francis. "Je přede mnou olympiáda v Aténách, po ní ještě jedna a možná, že ještě jedna další."