Bosworth dusil své trápení, větší strach než agresivní spolužáci mu naháněla představa, jak by na jeho sexuální orientaci reagovali další lidé. Učitelé. Rodina...
Až nyní držitel tří ostrovních rekordů otevřeně prohlásil: Jsem gay. Svůj coming out udělal v rozhovoru pro BBC. Učinil tak necelý rok před olympiádou v Riu, kde bude reprezentovat Velkou Británii v chůzi. Tedy s dostatečným předstihem, aby podobné debaty nerušily jeho přípravu na hry.
Jeho coming out představuje významnou událost, jelikož ve sportovním světě jde stále o vzácný počin. Bosworth je po překážkáři Robertu Newtonovi teprve druhým britským atletem, který se otevřeně přihlásil k homosexualitě.
Ze známějších sportovců podobný krok učinili třeba britský skokan do vody Tom Daley, někdejší německý fotbalista Thomas Hitzlsperger či australská plavecká legenda Ian Thorpe. Mnozí další si netroufnou. „A to je hrozná škoda,“ tvrdí Bosworth. „V každém jiném zaměstnání je normální mít za kolegu gaye. Ve sportu v tomto ohledu zaostáváme.“
Proč? ptá se sám sebe. Snad ze strachu z reakce okolí? Z obavy, že by po coming outu vypadali v očích ostatních slabě?
„Hodně sportů si zakládá na tom, že při nich vzbuzujete dojem, jak jste silní. Že nemáte žádné slabiny. Sportovci, kteří o své orientaci nemluví, mohou cítit, že chrání sami sebe,“ přemítá Bosworth. „Ale já si myslím, že to taky může brzdit jejich výkony. Mají to v hlavě a může je to rozptylovat.“
I proto se rozhodl zachovat jinak. A pochvaluje si, jak se mu po coming outu ulevilo. Jak je rád, že už nemusí nic tajit před rodinou, blízkými - ani před dalšími atlety. „Když jsem řekl Mo Farahovi (britský vytrvalec, dvojnásobný olympijský vítěz), že jsem gay, ani nemrknul,“ vykládal Bosworth. „A když může být někdo jeho formátu tak chápavý, neměl bych mít problémy ani s ostatními.“
Trablů už si během dospívání užil dost. Ještě před pár lety slýchal od některých atletů urážky. „Ale naučil jsem se je ignorovat,“ popisoval britský mladík. „Vím, že se vždycky najdou lidé, kteří budou mít s mou orientací problém. Ale pohled jednoho člověka mě už nerozhodí. Rodina a partner mě podporují.“
Smířil se s tím, že názor některých lidí nezmění. Doufá aspoň, že svým činem dodá odvahu ostatním sportovcům, aby se zachovali podobně. „Chci všem vyslat zprávu, že ve sportu můžete uspět, ať už jste homosexuál, heterosexuál, černoch, běloch, věřící, nevěřící - žádné bariéry neexistují.“
Těžko hledat lepší důkaz než muže, který se z ponižovaného teenagera stal britskou olympijskou nadějí.
