Desítky absolventů letošního maratonu v britské metropoli na ni čekali v cíli a s jásotem jí na krk pověsily své účastnické medaile. "Tohle jsem nečekala. Je to dechberoucí. Lidé byli fantastičtí, jejich podpora je obrovská pomoc," citoval britskou hrdinku deník The Daily Mail.
Na trať Londýnského maratonu se vydala 22. dubna. Denně zvládla maximálně čtyři kilometry. Přespávala v hotelu, každé ráno se se svým doprovodem vrátila na místo, kde o den dříve její pouť skončila.
Na nohou speciální krunýře, kolem pasu zpevňující pásek a na zádech malý počítač. Citlivé snímače připevněné na těle zaznamenávaly impulzy, kterými její mozek řídí svaly. Elektronika signály zesílila a vyslala do motorů, které mechanicky pomáhaly pohybu končetin. Díky nim Claire Lomasová chodí.
Největší utrpení? Chodníky
Před pěti lety si totiž při pádu zlomila páteř. Ochrnula, v dolní polovině těla nemá cit. Přesto se z invalidního vozíku díky speciálním technologiím postavila na nohy.
Ve dvaatřiceti letech se v bolestech učí chodit, kroky dělá podobně nejistě jako její třináctiměsíční dcera Maisie. Manžel Dan, kterého potkala až po nehodě, jí u londýnského pokusu jistil při každém kroku. Při čem nejvíc trpěla?
"Chodníky jsou tak rozbité. Každá díra je pro mě velkou překážkou. Kdyby byly rovné, byla bych v cíli před několika dny," posteskla si. Víckrát zapochybovala o svém plánu. "Ale jakmile jsem odstartovala, brala jsem dny, jak přišly."
"Bionická žena" získávala čím dál větší popularitu, u tratě ji povzbuzovaly desítky příznivců, nechyběl mezi nimi legendární veslař Matthew Pinsent. Na charitativní projekt, který podporuje výzkum páteře, vysbírala svým výkonem 90 000 liber.
Jen originální účastnickou medaili od organizátorů Londýnského maratonu nedostala. Dle pravidel totiž nedokončila závod v den, kdy odstartovala. "O medaili přece nikdy nešlo," řekla Lomasová. Nakonec si medailí odnesla domů několik. Spontánně jí je darovali její kolegové, zdraví absolventi Londýnského maratonu.
