„Tyhle kousky ve stylu Harlem Globetrotters mám rád. Jsem na to vybaven výškou i skokansky, spoluhráči s tím počítají a já tuhle akrobacii dělám rád pro fanoušky i celou ligu, protože to je určitě dobrá věc,“ neskrývá svůj zápal 208 vysoký pivot.
Přiznává, že sleduje letecké eskamotéry z NBA DeAndreho Jordana nebo Blakea Griffina, kteří nemají žádný problém ani s alley-oopy (zasmečování po zachycení přihrávky ve vzduchu) jednoruč. A právě takové parády rozpumpují publikum obvykle nejvíc.
„Já jsem takových smečí v téhle sezoně předvedl už celou řadu. Někdy se míč chytá do obou rukou i hůř, když třeba přihrávka není tak přesná, a zarvat míč do koše jednoruč je tak praktičtější,“ vysvětluje Američan, pro nějž prý alley-oop zakončený jednou rukou není obtížnější než ten obouručný.
Právě tuhle vzdušnou akrobacii zlepšuje jak při trénincích, tak zápasovou praxí. Aspoň jednu smeč po nahození od spoluhráče tak ukáže skoro každý zápas. Třeba v prosinci mu alley-oop nezapsali jen ve dvou ze sedmi utkání.
I když někdy přiletí nabídka i od zkušenějšího playmakera Romana Marka, nejčastěji je na startu atraktivní spolupráce mladší Radovan Kouřil. „Pořád se v tom zlepšujeme, při tréninku i v zápasech se s ním pořád domlouvám. Sleduju, jak mě brání můj obránce, a podle toho se řídím. A Kuřka, jak mu říkáme, se stále zlepšuje. Pořád mě hledá nad košem, protože já jsem tam jako doma. Mám rád pick-and-rolly a klukům říkám, aby mě kolem obruče co nejvíc zásobovali,“ popisuje svou práci autor pouhých tří trojkových pokusů v dosavadním průběhu NBL.
Prostějovští basketbalisté Martin Novák (vlevo) a Brett Roseboro podepisují etický kodex hráče NBL.
Na svých 59 prosincových bodů zadělal šesti zakončenými alley-oopy, šesti obyčejnými dunky, čtyřmi bloky a dvojitým uvolněním přes obránce. Svou největší show si nachystal na zápas u Vajgaru, kde domácím Lions naložil tři dunky, dva alley-oopy a navrch jeden blok.
Byl v zápase vůbec bráněn? „Obrana soupeře možná nebyla nejlepší,“ směje se, „ale já tohle můžu zvládnout v jakémkoli zápase, jen tady se mi toho nabízelo víc. Přesto jsem ještě dvě tři smeče neproměnil.“
Po polovině soutěže by jeden čekal, že si soupeři už na Roseboroa dají větší pozor. On sám ale jen zakroutí hlavou. „Tímhle si nejsem jistý, protože nějaký smeč mám prakticky každý zápas. Soupeři už o mě asi vědí, ale třeba ne tolik. Anebo mě nedokážou zastavit,“ prohodí.
O Kooperativa Faktoru se prý dozvěděl až během rozběhnuté soutěže. Nicméně nyní už i jeho rodina ve Státech dobře ví, v čem její zástupce za velkou louží vyniká nejvíc. A jen tak mimochodem je i těsně druhým střelcem a také druhým nejužitečnějším hráčem Orlů.
V Kooperativa Faktoru má aktuálně na třetí pozici průměr 6,2. Stále však o celé dva body zaostává za svitavským lídrem Doaksem. Může jej v druhé polovině soutěže ještě dostihnout? „Jo, můžu to zvládnout. Nicchaeuse v poslední době limitovalo zranění, mně se teď daří, jsem čím dál sehranější s týmem, a čím víc smečí a bloků nasbírám, tím větší šanci budu mít.“
Urostlého borce si do Prostějova vytáhli z druhé finské ligy a v české elitní soutěži se tak musel chvíli rozkoukávat. „Tady je to fyzičtější a tempo hry je o něco vyšší. Hlavně jsem si ale musel zvyknout na nové spoluhráče a systém, abych věděl, kde můžu být užitečný v útoku i obraně,“ vypočítává Roseboro.
A pak je tu ještě jedna oblast, vyčíslená průměrem tří ztrát na zápas. „Hlavně na začátku sezony jsem měl trochu problémy s posuzováním pravidla o krocích. Takže jsem pracoval na tom, abych dal míč na zem dřív, než se dám do pohybu. Někdy jsem chtěl udělat moc rychlý pohyb a nestihl včas zahájit dribling. Musím říct, že ve Finsku rozhodčí v tomhle ohledu tak striktní nebyli.“
Video se sestřihem akcí Bretta Roseboroa:
Když je řeč o Finsku, nejde nezabrousit na typicky severský fenomén krátkých dnů, kdy si člověk užije slunečního svitu jen poskrovnu, což nepůsobí zrovna nejlépe na jeho psychiku.
„Jo, jo, taky to na mě doléhalo, a když vyšlo slunce, snažil jsem se to maximálně využít a být venku. Jinak mi to ale nevadilo, horší byly spíš porážky v soutěži a taky tamní chlad. Pokud jde o finské spoluhráče, s těmi jsem to nijak neřešil, ale museli to nějak zvládat. Trávili hodně času v hale a to byla jistá forma úniku. Já jsem si ale jistý, že celý život bych to v takových podmínkách nedal,“ usměje se chlapík, který je vášnivým pojídačem vajíček.
Brett pro to ovšem má jednoduché vysvětlení. „Zaprvé - nejím jen vajíčka. Je ale pravda, že pěknou porci si jich dávám ke snídani, abych do sebe dostal proteiny. Rád mám ale i leccos jiného, třeba když si zajdu do restaurace,“ odhaluje své zvyky Roseboro, který rozhodně nepohrdne ani českým pivem.
„Dám si ho tu rád. Během sezony je to sice jen v omezené míře, ale k večeři si jich někdy s kluky z týmu pár poručíme,“ nezklame pivařskou zemi rodák z pensylvánského Quakertownu, devítitisícového městečka nedaleko Filadelfie.
