Pod deskou se statečně rval. Ve vhodný okamžik svůj tým dokázal nabudit přesnou střelou, parádní smečí nebo povedeným blokem a číhajícím děčínským Válečníkům znemožňoval skórovat ze druhých pokusů. Energie z něj na hřišti zkrátka přímo čišela.
„Chtěl jsem hned od první minuty ukázat, že jsem ‚ready‘, a podpořit tak svoje spoluhráče. Jít na palubovce příkladem. Tenhle zápas jsme moc chtěli vyhrát, a aby se to povedlo, musel jsem přispět taky svým dílem,“ poznamenal 26letý Roseboro, jenž patří do základní pětky svitavského trenéra Lubomíra Růžičky.
Ve Svitavách jste druhým rokem a nyní s nimi máte historicky první cenný kov. Co tomu říkáte?
Fajn pocit. Je skvělé, že v letošní sezoně ve Svitavách pokračuji a že jsem s nimi v poháru vybojoval bronzovou medaili. Je to výborné pro fanoušky, klub, celý náš tým.
Bylo před zápasem o třetí místo těžké vyhnat z hlavy myšlenky na Nymburk? V sobotním semifinále jste s ním utrpěli drtivou porážku (59:111)...
Tam jsme vůbec nezahráli tak, jak jsme chtěli. Ale bylo třeba se s tím vyrovnat, k nedělnímu zápasu s Děčínem jsme museli přistoupit jako profesionálové.
Kouč Růžička proti Nymburku za rozhodnutého stavu navíc pošetřil opory.
Ano, to platilo o řadě našich hráčů. Proti Děčínu tohle bylo klíčové - je to tým, který hraje velmi tvrdě a nic nevypustí.
Čemu dále vděčíte za vítězství?
Začali jsme vážně dobře, nalétaly nám tam nějaké střely. Zprvu jsme sice moc dobře nedoskakovali, ale to se pak změnilo. A střelba se nám opravdu dařila.
Finální skóre je pro vás vzhledem k tomu, jakou silou Děčín disponuje, velmi příznivé.
Určitě, to vítězství má pro všechny tady opravdu velkou cenu.
Liga zahájí nadstavbu. Těšíte se na boje v elitní skupině A1?
Těším, samozřejmě. Chtěli bychom v ní uhrát co nejlepší pozici. Ideální by bylo mít pro čtvrtfinále výhodu domácího prostředí.
