Naposledy to prokázali na světovém šampionátu ve Švédsku. Oba patřili k nejlepším hráčům, táhli reprezentaci. I přesto to na medaili nestačilo, celek skončil čtvrtý.
"S tím, jak hrál náš útok, můžeme být spokojení. Jen škoda, že se k nám nepřidaly další. Jako tým jsme měli navíc," tvrdí mladší Petr, útočník švýcarského klubu Astra Sarnen.
"Zklamali jsme v zápase o bronz proti Švýcarsku. Jako bychom nechtěli medaili," přidal starší Pavel, jenž se v sezoně vrátil do Havířova.
Ale vám osobně se mistrovství povedlo. V play-off váš klan zařídil všech šest gólů, které český tým vstřelil.
Petr: To je pravda. Ale chtělo to medaili. V semifinále proti Švédsku jsme hráli dobře, jenže výkon proti Švýcarům jsme nezopakovali. Mysleli jsme, že se porazí sami, ale narazili. Teď budou Švýcaři namyšlení a nebude s nimi k vydržení.
Vraťme se k zápasu se Švédskem. Kromě první třetiny, kterou jste ztratili 0:3, jste proti šestinásobným mistrům světa hráli vyrovnanou partii. Nakonec jste padli 2:4. Kde byla chyba?
Pavel: Byla znát nervozita některých hráčů, a to se rozprostřelo na celé mužstvo.
Petr: Byl to stejný scénář jak předloni ve finále. Rychle jsme prohrávali, a pak to dotahovali. Ale myslím, že i na té hře bylo vidět, že to po první třetině nevzdáváme. Neodešli jsme jak zmoklé slepice.
Teď k vám: Je lehčí hrát v útoku s bratrem? Víte na hřišti o sobě lépe?
Pavel: Spíš záleží, jaký je to typ hráče. V tom si sedíme. Ale že je to brácha, na hřišti nerozhoduje, v té rychlosti stejně člověk nepozná, kdo to je. Vidí jen červený dres.
Florbal hraje i váš nejmladší bratr Miroslav. Sejdete se někdy v reprezentaci?
Pavel: Před třemi roky se to povedlo, ale myslím, že se to už nezopakuje.
Petr: Až dorazí do týmu Mira, už tam totiž nebude někdo starší.
Pavel: Jak starší? Třeba tam nebude ten prostřední.
Petr: Já jsem řekl: starší. Jako starší než Mira. Tak toho nechej.
Asi se hodně rádi špičkujete. Kdy jste se třeba naposledy poprali?
Petr: Já jsem to jednou provždy vyřešil ve dvou letech. Dřevěnou kostkou jsem vzal Pavla přes hlavu a on byl dva týdny v nemocnici.
Pavel: A tak jsme čekali, že budeme bít toho nejmladšího, ale on byl najednou silnější. Naštěstí teď máme Skalíka (kolega z reprezentace a bývalý spoluhráč z Havířova, pozn. aut.), to je taková naše oběť (smích).
Ve Švédsku jste bydleli spolu na pokoji, ani tam si nelezli na nervy?
Pavel: Užívali jsme si to. Dlouho jsme se neviděli a teď měli zase kartáčky v jedné sklence. Paráda.
Kdy se vlastně všichni tři Kožušníkové zase sejdou v Havířově?
Pavel: Já jsem se vrátil během sezony. A teď tam pomáhám s trénováním a vybírám si hráče, které chci a které ne. A bráchu nechci, to by tam byly dva kohouti na jednom smetišti (smích).
Petr: Aha, takže nic .
Ani proto, aby Havířov vyhrál titul?
Petr: No, to bych snad brácho mohl, ne?
Pavel: Ty půjdeš do Vítkovic. Navíc my ho vyhrajeme už v příští sezoně a bez tebe!
