Zatímco jinde jsme bivakovali v civilizaci, v Copiapó je bivak zřízen uměle přímo v poušti pod pouštním pohořím, snad deset kilometrů za městem. I přístupová cesta, původně prašná, je napenetrovaná, aby byl do bivaku hladký průjezd.
Ten rozhodně neměli naši kluci v pondělní etapě, asi nejtěžší v celém ročníku. Tomáš Tomeček havaroval, můj synovec Aleš přivezl potíží plnou korbu, od defektu přes bloudění po ucpanou dodávku nafty a Marek Spáčil zápasil s jinými problémy.
Očima legendyKarla Lopraise Šestinásobný vítěz slavného závodu doprovází jako řidič asistenčního vozu závodní kamion synovce Aleše. |
Ale zpět do pouště. Máme tu nejchladnější bivak za celou soutěž, snad ještě chladnější než v Jacobacci třetí den. Je to typický obrázek pouště. Písčitá zem neudrží teplotu, přes den jsou teploty přes čtyřicet stupňů, v noci klesají k nule.
I teď večer všichni chodíme preventivně ve dvou tlustých mikinách na sobě. Přitom přes den se naši mechanici spálili na slunci. Zato catering je kulturní, jen co je pravda.
Tady se měla rallye rozhodovat, ale i u královské etapy pořadatelé přistoupili ke zkrácení trati o 190 kilometrů, i tak prý bude mít většina účastníků co dělat, aby se vůbec dostala do cíle.
Půjdu spát brzy, ale mechanici mají práce na autě nad hlavu, mění tlumič, vyvařují popraskanou nástavbu, přezouvají kola. Ještě je čas, o něco se pokusit, ale víc než v zázrak v celkovém pořadí lze doufat v dílčí etapový úspěch.
