Ale teď se právě doma v Plzni chystá teprve na svůj třetí světový šampionát. Předtím byl s národním týmem už v roce 2001 v Tunisku a před osmi lety v Německu.
„Je tady dobrá parta, máme kvalitní tým. Já se na každý sraz těším. Teď je to ještě umocněné tím, že se blíží mistrovství světa,“ vyznal se v městské hale na Slovanech gólman německého Füchse Berlín.
„Jsem tady doma, o to je to pro mě všechno lepší a příjemnější. Ale na samotný trénink to samozřejmě žádný vliv nemá,“ usmíval gólman v místě, kde slavil s tehdejším Kovopetrolem Plzeň dva české tituly, v letech 1998 a 1999.
Teď je před ním jiný úkol. Připravit se co nejlépe na mistrovství světa v Kataru.
Český házenkář Petr Štochl při rozhovoru s novináři.
Co se dá nebo naopak nedá v krátké době nacvičit?
Trenéři určitě chtějí stihnout spoustu věcí, i proto máme od prvního dne v plánu dva tréninky. My chceme pokračovat v budování systému, který jsme začali už před nějakým časem. Na vylepšování všech herních činností je vždycky práce dost. A to je náš cíl i tady v Plzni.
Bez vás zkušenějších absolvoval národní tým mezi svátky turnaj v Polsku. Jak jste to sledoval?
Výsledky znám, na druhou stranu nevím do detailu, v jakých sestavách nastupovali soupeři. Nicméně remíza a výhra na takovém turnaji jsou v každém případě cenné výsledky. A trenéři vyzkoušeli další varianty a osahali si další hráče. A doplnili tým, jak potřebovali.
Po delší době zaviněné zraněním je v reprezentaci i váš kamarád a nejlepší český házenkář Filip Jícha. Jak z branky vnímáte národní tým bez něj a s ním?
Každý mančaft by chtěl mít ve svém středu hráče typu Filipa. Tím, že se vrátil, budeme mnohem silnější, máme další osobnost. A pro ostatní kluky to může být na hřišti uklidnění, když vědí, že tam je. Na druhé straně by bylo špatné, abychom spoléhali jen na to, co udělá Jícha. Ten tým má být kompaktní a musí si věřit. S Filipem i bez něj.
Pamětníci MS 2007Čeští házenkáři hráli na mistrovství světa naposledy v Německu v roce 2007, tedy před osmi lety. V současném kádru je hned šest pamětníků: zkušení brankáři Štochl s Galiou a střelci na spojkách Jícha s Horákem patří k hlavním oporám, dalšími dvěma jsou křídelník Sobol a na spojce Szymanski. Hned čtyři členové sestavy pak „povýšili“ do realizačního týmu - trenéry jsou Jan Filip a Daniel Kubeš, Karel Nocar pracuje jako manažer mužstva a Miloš Slabý trénuje gólmany. |
Mančaft se stále omlazuje. Co říkáte na to, že vaši vrstevníci už přešli na post trenérů?
Zrovna dneska jsem to řešil, že věkově jsem asi v půlce našeho současného realizačního týmu. (smích) Ale nehraju na to, kolik komu je, ale co může týmu přinést. Oba trenéři jsou lidi, kteří tým mohou povznést dál.
Ke starším patří i další brankář Martin Galia. Je to logické, protože život gólmanů je delší?
Určitě je to dané tím postem. Ve všech sportech brankáři vydrží déle. Podívejte se i na českou extraligu, čtyřicátníci Radek Motlík a Pepa Kučerka tam patří pořád k nejlepším. Ta fyzická zátěž není až taková a zkušenosti ničím nenahradíte. Proto jsme držáci. (úsměv)
Dá se už v této chvíli mluvit o ambicích pro mistrovství světa?
Chceme dojít co nejdál, to je jasné. Ale pro mě je ještě důležitější, abychom předváděli hru, za kterou se nebudeme stydět. Pokud si v tomto dokáže každý z nás podívat sám sobě do očí, pak to s sebou přinese i nějaký úspěch. V jaké podobě - zda postup ze skupiny nebo ještě něco většího, to je další věc. Ale zásadní je předvádět kvalitní hru, na kterou máme. Pak se můžeme vrátit s čistým štítem.
Český gólman Petr Štochl čelí střele makedonské hvězdy Kirila Lazarova.
V šestičlenné základní skupině se vám na poslední chvíli změnil soupeř. Místo Spojených arabských emirátů máte silnější Island. Už jste tuhle výměnu vnitřně vstřebali?
Bylo by to příjemnější, kdybychom tam měli papírově slabšího soupeře. Takhle se nás o postup popere víc. Ale v případě postupu stejně narazíme na skupinu, kde budou silné mančafty. Nic zásadního se tedy nemění.
V Kataru vás čeká odlišné klima. Bude složité si zvyknout?
Podobnou situaci jsme zažili už před lety v Tunisku, je pro všechny stejná. Samozřejmě, když tam dorazíme z lednových teplot v Česku, nebude to nic příjemného. Ale ekonomicky nemáme na to, abychom tam trávili delší čas na aklimatizaci. Nějaký nápor na tělo to bude, možná to někdo z nás odnese lehčími zdravotními potížemi. Ale určitě se s tím popereme.
Vy osobně jste nikdy neměl s takovým přechodem potíž?
Zažil jsem v tomhle ohledu jen ten šampionát v Tunisku a tam jsme to zvládli bez problémů.
