„To nejhorší, co se může stát, je, že se skutálíte dolů a trefíte kámen,“ mrkal už s klidem Robin Kaleta. Tenhle adrenalin přežil. „Odměnou je ale ten nejlepší sníh na světě,“ pochvaloval si.
Český freeridový jezdec si tímto dobrodružstvím po patnácti letech splnil sen. Spolu s ním snowboardkrosař Michal Novotný, už popáté se na stěny hor postavil snowboardista Martin Černík, kvarteto doplnil skikrosař Tomáš Kraus.
„On to Robin trošku zjednodušil,“ nedal se Kraus, jedenáctý muž olympijského závodu ve Vancouveru. „Až po týdnu nám řekl, že se mu to zdá nějaké prudké. My jsme při pohledu na ty svahy pořád opakovali: Pane bože!“
Česká čtverka strávila dva týdny v horském průsmyku Tompson Pass. Těžko se to popisuje, to musíte zažít, říkali všichni. Podobné kopce prý nikde jinde na světě nejsou.
Tohle byla sladká odměna za to, že si olympijskou sezonu o pár týdnů protáhli.
Nejlepší posty hledali schoulení v kabině vrtulníku ve dvou tisících metrů nad mořem, na některých vrcholcích měli problém vůbec přistát. To pak mašina jenom přisedla a oni rychle vyskákali na sníh.
„Jednou zase vrtulník málem škrtal rotorem o skály, my jsme jenom přeskočili na 40centimetrovou římsu a měli se spustit dolů,“ vzpomínal Kraus. I teď, po návratu domů, byste mu z očí vyčetli vyděšený výraz.
Přitom on strach většinou nemívá, vždyť skikrosovým korytem jede taky naplno, navíc loket na loket s dalšími třemi jezdci. „Ale tady to odpíchnutí bylo fakt těžký,“ potvrdil.
„Nejhorší na té špičce bylo vůbec se zapnout do vázání,“ přisadil Novotný. „Všelijak jsem se nakláněl, abych nespadl.“
Pak museli překousnout strach a vyrazit. Za minutu bylo hotovo, seděli na ledovci pod kopcem a přemýšleli o další jízdě.
„Dole už je každý hrdina,“ dodal skikrosový reprezentant. „Ale nejtěžší je srovnat se s tím, že se za váma může utrhnout sníh a spadnout na vás.“
Na jistotě jim nepřidala ani slova pilota vrtulníku. Nejsem tu od toho, abych vás zachraňoval, ale mám pak sebrat, co z vás zbude, vypálil hned na začátku. Přesto jim „zastavil“, kde si ukázali.
„Pro mě byla noční můra, že mě vyloží nahoře a já pak budu volat, že už jsem se podíval a můžou mě zase vyzvednout,“ smál se Kraus.
„Jestli to zopakujeme?“ zamyslel se Novotný. „Myslím, že jsme si na to už i plácli.“
