Soukromý trénink zahajujeme společným rozběháním. Rozehřátí je svižné. Rychle mi z čela kapají první kapky potu.
Tělocvičnou na budějovickém výstavišti zní energická hudba. Přesouváme se před zrcadlo, kde mi kouč ukazuje základy bojových sportů. Jak se krýt, jak správně vést úder, jaký držet postoj.
„Nohy jsou v šířce pánve. Levá dopředu, pravé koleno máš na úrovni paty levé nohy. Ruce musíš mít pořád u hlavy. Úder vedeš od čela zatnutou pěstí,“ vysvětluje.
Ostych jde brzy stranou
Je znát, že Michal Novák se trénování věnuje už řadu let. Jeho pokyny jsou jasné a brzy se mi daří je plnit. Očividně ví, co dělá a říká. „Sedm, osm, devět, ještě jeden, super. Zlepšuješ se. Dej si deset dřepů a jedem dál,“ burcuje.
Kromě přímých úderů pěstí či háků si zkouším i dva základní druhy kopů. Pak se z tréninku nanečisto přesouváme k nácviku do lapačů. Novák si obléká rukavice a chrániče nohou a jde se na věc.
Nejprve se trochu ostýchám. Rány do rukavic, to není problém. Ale nakopnout někoho vší silou zezadu pod koleno, to mi příjemné není. Ale kouč mě zvládá tak vtáhnout do tréninku, že tento pocit brzy ztratím.
„Vůbec se neboj. Dáš pravou křížem přímo, levej hák a kop. Po každým úderu vydechni. Tak jedem,“ hecuje.
Bývalý bojovník mě vůbec nešetří. Po každém kole následuje doplňkové cvičení – dřepy, kliky, vzpory.
Různé kombinace mi zaměstnávají hlavu i tělo, několikrát se mi nepovede skloubit myšlenky a pohyby. „Nevadí, jedem dál. Máš teda docela pecku, ale ještě klidně přitvrď. Když chytám stokilové bojovníky, tak mě pak tak bolí lokty, že nemůžu jezdit ani na kole,“ směje se Novák, jenž svojí postavou i formou potvrzuje, že v tělocvičně tráví hodně času.
Sám cítím, když se mi to povede. Kouč mě odměňuje potleskem nebo ťuknutím pěstí. Problémy mi dělá držení těla. Trenér mě často opravuje, že jsem moc předkloněný a v zápase bych neměl důležitou stabilitu.
Finále v ringu
Moje lekce jde do finále. Hodinový trénink završíme v ringu. Dostávám klasické boxerské rukavice, vybavuje se i můj soupeř – trenér. Bere si také chránič zubů. První, co mě s úsměvem napadá, je, že proti mně je to asi zbytečné. „Zkus mi dát pořádnou ránu. Vyzkoušej různé kombinace z toho, co jsme trénovali,“ radí mi Novák před začátkem tříminutového souboje.
Jak je zvykem, ťukneme si boxerskou rukavicí, zazní gong a jdeme na to.
Není to ale žádná velká rvačka, ale spíš stínování souboje. Navíc používáme jen ruce, dnes zatím žádné kopy. Kouč snadno vykrývá moje útočné pokusy a vždy mi jen naznačuje, když zůstávám nekrytý, že v tu chvíli by mě mohl poslat k zemi. Volím spíš údery ze strany. I když by Novák se vší pravděpodobností můj útok odrazil, vůbec se neodvažuji mu mířit na hlavu.
„Zvládl jsi to velice dobře. Při první hodině má kdekdo problém to udýchat, ty ses při tom ještě smál. A ani jsi neuhýbal. Když si člověk poprvé stoupne do ringu, má často strach a pak i tendenci otáčet hlavu, což je největší chyba,“ chválí Novák. Těší mě to, byť vím, že běžně pracuje s výrazně jinak stavěnými sportovci.
Pro mě to byl zážitek. Intenzivní. Jedinečný. A zároveň také fyzicky náročný, což jsem pocítil i druhý den po tréninku. Pod vedením předního českého kouče to byla ale také zábava a velké lákadlo, vyzkoušet si něco podobného znovu. „Díky za trénink. Příště můžeme zkusit základy MMA, abys poznal i boj na zemi,“ zve mě Novák.
Gladiators gym? Dobrá adresa
Gladiators gym je v Budějovicích jednou z těch nejlepších adres. „Trénuje u nás okolo 500 členů, věnujeme se řadě bojových umění jako jsou taekwondo, kickbox, thajský box, MMA nebo praktická sebeobrana. Fungujeme už přes 15 let,“ popisuje Michal Novák, který byl u zakládání sportovního oddílu.
Novák celý klub vede a zároveň je i trenérem. Ve své aktivní kariéře už ale nepokračuje.
„Kariéra se mi otočila na mistrovství světa, ze kterého jsem si odnesl zlomenou čelist a zlomenou podočnici. Bylo to nepříjemné zranění a další dva nebo tři roky jsem jen trénoval. Až v roce 2017 jsem se představil na akci v Singapuru, kde jsem prohrál s australským soupeřem, a od té doby jsem nenašel chuť se znovu připravit na zápas,“ vysvětluje.
Bojové sporty ho ale pořád baví a věnuje se spolu s dalšími trenéry přípravě začátečníků, malých dětí i hvězd, které bojují na nejvyšší české úrovni. „Nejlépe nás reprezentují Pepa Talafous, Eliška Pelechová, David Velíšek, Michal Janáček, Vlasta Bařinka nebo Martin Michal. A máme řadu dalších mladých talentů,“ vypočítává.
Pro Michala Nováka je trénování koníčkem. Přes den chodí do práce, dělá u budějovických profesionálních hasičů. Pak vyráží do tělocvičny. „A tam jsem až do večera. Není to jednoduché skloubit i s rodinou, mám dvě dcery. I proto bych chtěl, aby mi s trénováním pomáhali i další,“ tvrdí 38letý kouč.
Byť je bývalý bojovník pro mnohé zosobněním Gladiators gymu České Budějovice, sám to tak necítí. „Velké zásluhy na úspěšném chodu klubu mají i další trenéři, jako třeba Pavel Holý nebo Petr Korčák, duše našeho gymu. Chci poděkovat budějovickému výstavišti za prostor pro trénování i všem partnerům, kteří nás finančně podporují,“ zdůrazňuje.
