Ale ani toto zlato se nakonec nemuselo urodit, že?
V semifinále jsem škobrtnul. Pak jsem se snažil co nejrychleji vrátit do klidu, do své pozice, a dál se soustředit na svůj závod.
A po něm?
Pak jsem mluvil se svým koučem a ten se ptal: Usaine, co se stalo? A já mu nedokázal odpovědět. Nevím totiž, co se tam stalo. Radil mi: Uvolni se, odveď to nejlepší, co v tobě je, udělej to, co musíš udělat. A toho jsem se držel.
Nějak jste si ten problém analyzoval?
Myslím, že jsem chtěl závodit až moc, zaběhnout perfektní závod a spojit příliš věcí dohromady. Kouč mě uklidňoval, že jsem tu v Ptačím hnízdě byl už tolikrát, že vím, co to znamená, jak tady závodit. Jediné, co musíš udělat, je vyběhnout na dráhu a odvést svou práci, jak nejlépe umíš, říkal mi.
A ono to vyšlo.
Jsem šťastný, že se to podařilo. Byla to rozhodně má nejtěžší stovka v životě. Justin (Gatlin) běhal celý rok parádně, rychlé časy, a já věděl, že to s ním nebude jednoduché. Věděl jsem, že můžu uspět jedině, když zaběhnu bezchybný závod.
I on pak ve finále zavrávoral.
Jo, viděl jsem to. Nevím, proč to dělám, ale jsem člověk, co se pořád rozhlíží kolem. Sledoval jsem ho snad 80 metrů. Já sám jsem se předklonil v pravý čas, závěr závodů je v mém případě vždycky ta nejlepší část.
A dvoustovka zase vaše nejoblíbenější trať.
Nevím, co od ní čekat, protože Justin ji běhal výborně celou sezonu, a myslím, že to stejné zopakuje i tady. On je skvělý závodník. Ale dvoustovka je má nejoblíbenější distance a toužím po ní ještě víc než po stovce.
Jaký byl návrat do Ptačího hnízda?
To mi vždycky dodává energii, je to tu úžasné. Když jsem se sem vrátil v rozbězích, vrátila se mi před oči spousta vzpomínek. A to všechno jsem chtěl využít ve svůj prospěch.
