"Konečně můžu boxovat o titul, který nebude nikdo zlehčovat. Ale abych ho získal, musím Bajsangurova zmlátit jako prase," tuší Konečný před bitvou.
Bajsangurov je doma a rozhodčí mu při vyrovnaném zápase mohou nadržovat. Toho se bojíte?
Budu mít vzadu v hlavě tu myšlenku, že když to bude vyrovnané, nevyhraju. Musím být ten, kdo bude dělat víc, což není příjemné. Může při té snaze dojít na nějaké chybičky. Když boxuju vyrovnaně doma, říkám si, že to je v pohodě. Že jsou tu moji rozhodčí, moji lidé, kteří mi fandí. Tam to bude přesně naopak. Musím ho zmlátit hodně.
Dokonce vyhrát před limitem?
To ne, ale fakt ho musím zbít jako prase. A samozřejmě by bylo ještě lepší vyhrát před limitem. Třeba jako s Mathewem Hallem, s nímž jsem v Anglii boxoval o mistra Evropy. Nasadil velké tempo, ale ve třetím kole začal odpadat a já ho v šestém rozdrtil. Tak doufám, že tady to bude podobné.
Takže na rozhodčí nespoléháte.
Třeba jim křivdíme a budou naprosto féroví. Mám dobrou pozici v tom, že jsem prozatímní šampion. Nebudou tedy na Bajsangurova nahlížet jako na bůhvíjakého favorita. Ale známe to i z fotbalu a hokeje, domácí má vždy určitou výhodu. Manažer mě ubezpečuje, že je všechno pohlídané. I organizace WBO má zájem, aby to bylo férové. Věřím tomu. Před měsícem jsem mluvil s prezidentem WBO a říkal, že se těší a fandí mi.
Co zápas znamená pro vás?
Završení cesty od roku 2008, kdy jsem trošku pofiderně prohrál v Drážďanech s Dzinzirukem. Už od toho data jsem měl být mistrem světa. Jako šampion se cítím hodně dlouho, myslím to naprosto vážně. Ale zápas, který mě teď čeká, je pro mě určitě nejdůležitější v kariéře. Konečně můžu boxovat o titul, který nebude nikdo zlehčovat.
Bude ještě těžší porazit Bajsangurova než před lety Dzinziruka?
Oba jsou dobří, mají za sebou hodně skvělých zápasů. Ale Bajsangurov už má jednu prohru, Dzinziruk byl v době našeho duelu neporažený. Postavou jsou si podobní, vyšší hubení kluci. Ale styl mají rozdílný. Bajsangurov chodí dopředu, chce, aby docházelo k výměnám. Není až takový technik, má mezery v krytu. Neměl by být takový problém ho zasahovat. Viděl jsem jeho poslední zápas s Francouzem Sorem. A pokud by boxoval se mnou jako s ním, jsem si jistý, že vyhraju před limitem.
Zato vy jste nikdy nebyl na zemi.
A ani mě nepočítali. Pořád si říkám, jak je to možné? Je obrovská výhoda, že Bajsangurov nemůže moc kalkulovat s tím, že mě dostane před limitem.
Váš problém bývá váha. Jak to bylo před tímto zápasem?
Když jsem se vrátil v polovině července z dovolené, měl jsem 16 kilo přes limit. A to jsem trošku trénoval i tam. Byli jsme na Madeiře bez dětí, chodili jsme po horách. Říkal jsem si super, budu mít tolik pohybu, ale váha ukázala 86 kilo. Což nebylo úplně dobré (smích). Ale teď už je to v pohodě.
Měl jste po volnu chuť do drilu?
Docela jo. Když se člověk potí, už když si váže tkaničky, je to takové znamení, že je načase začít něco dělat (smích).
Nebudou vám v Kyjevě chybět čeští fanoušci?
Je fakt, že jede jen manželka a pár přátel. Z mého pohledu ale líp boxuju venku. I takticky, víc si to ohlídám. Jsem víc soustředěný než před domácím publikem, kde na vás všichni řvou a vyhecují vás. Doma je to odměna, prostě pecka, ale když pak jsou nějaké vyrovnané zápasy, venku je to lepší.
Když vyhrajete, kdy uvidíme mistra světa v Česku?
Manažer by chtěl zápas v lednu, já ne. Když už, tak před Vánocemi. Ale mluvit o tom teď je blbost, soustředím se na sobotu.
