Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Vorlová: Byla jsem spíš otesánek. Teď bývalí spolužáci docela koukají

První soutěž v body fitness absolvovala Jitka Vorlová teprve před dvěma lety. A rychle se dostala mezi špičku. | foto: Josdf Adlt

31 2017
Loni získala titul juniorské vicemistryně světa v body fitness. Letos už se Plzeňanka Jitka Vorlová přesouvá do ženské kategorie a sezonu upíná k prosincovému vrcholu sezony - světovému šampionátu ve Francii.

Na úvod jeden příběh, který pro většinu smrtelníků znamená čirý masochismus. V období nejtvrdších diet, kdy se tělo tvaruje na velký závod, se Jitka Vorlová s nadšením dívá na pořady o vaření. „Abych měla ten vizuální efekt,“ vysvětluje s úsměvem loňská juniorská vicemistryně světa v body fitness z Plzně.

Jenže tenhle proces má ještě šílenější fázi. Když jde do tuhého, mladá sportovkyně upeče a ve sladce provoněném bytě nutí svého přítele Petra, aby jedl a říkal jí, jak vše chutná. „Naštěstí má sladké rád a mě přitom stačí jen poslouchat. Sama se odměním až po soutěži, že si nějakou dobrotu dám,“ popisuje Vorlová.

Taky vás napadne, jestli si nevybrala úplně šílený sport...?

Takže, napadne to někdy i vás samotnou?
Jídlo miluju, takže napadne (směje se). Jednou jsem říkala kamarádce: Pokud chceš shodit, přestaň jíst všechno, co ti chutná. Já skončila na špenátu, který moc nemusím a na nesolené tresce, což také není velká lahůdka. Ovoce je pasé, oříšky také... Když jsem loni držela dietu, bylo to postavené na sacharidových vlnách. Od června se chystáte na hlavní závody, které se konají od září do prosince.Příklad? Den nic, pak den se sacharidy, zase den nic, pak nějaké sacharidy... Ale je to o tom, jak si nastavíte priority, co si dáte na první místo. A třeba Vánoce už jsou dobré, během nich jím všechno.

Tři vrcholy podzimu. A kdy do USA?

Na podzim se Jitka Vorlová, závodnice Fitness city Plzeň, chystá na tři velké akce v body fitness. V září se představí v Barceloně na Arnold Classic Europe (22. - 24. 9.), o týden později ji čeká EVL ́S Prague Amateur. „Je to největší soutěž u nás a shodou okolností vychází na moje narozeniny. Moc bych si proto v Praze přála uspět," svěřuje se Jitka Vorlová.

Vrcholem pak bude prosincové mistrovství světa ve Francii, kde se Plzeňanka poprvé představí v ženské kategorii. „Uvidíme, jaké bude obsazení. Loni na juniorce bylo devět závodnic, v ženách jich bývá přes dvacet. Ale já si určitě jako cíl dávám medaili, pro to je nutné projít eliminací a pak se dostat do šestičlenného finále. Všechno v jednom dni.“

A další sny? Tím největším je Venice Beach, mekka body fitness v USA. „Do třiceti bych si v Americe chtěla zasoutěžit, k tomu ale musím získat profi-kartu. Zatím je to nesplnitelný sen. Ale jsem mladá a ženským, které sleduji a jsou moje vzory, je okolo devětatřiceti. Času mám dost,“ plánuje Vorlová.

Co vás na body fitness nejvíce přitahuje?
Výzvy, jednoznačně. Poznat, co tělo zvládne. Člověk se zároveň naučí ovládat, při dietě si srovná věci v sobě. Normálně máte jiné starosti, ale jakmile máte za svůj cíl jen tu soutěž a víte, co je k tomu být úspěšný potřeba, přizpůsobíte se. Nechodím večer na pivo, nechodím se bavit. Ale to neznamená, že žiju asketicky. Jsou období, kterým říkám vypínačky, kdy si můžu dopřát. Jenže já mám stejně raději ten režim.

První krok je na tobě - tohle motto jste si sama vybrala. Kdy k tomu kroku došlo u vás?
To je tak sedm osm let. Prvním impulsem bylo zjištění, že vážím víc než maminka. Začínala jsem od aerobních věcí - aerobic, zumba, různé typy boxu, taebo. Pak jsem zjistila, že mě baví víc svaly, něco si zvednout a opravdu se posouvat. Aerobic je takové tancování. Endorfiny tam sice jsou, ale když si chce člověk srovnat tělo, váhy jsou na to lepší. Hodně holek začne v tomhle sportu třeba v bikini fitness. Ale já se svojí stavbou těla jsem šla rovnou do body fitness. Jak by vám řekla moje trenérka, mám velký podvozek. (úsměv)

Je to ještě dívčí sport?
Já si vždycky říkám - dokud zvládnu chodit na podpatcích a vypadat elegantně, tak je to dobrý. Současný trend je, že si holky hodně nechávají udělat třeba umělá prsa. Možná mě to také čeká. I kategorie body fitness je totiž stále o ženskosti, takže ten kontrast - tělo versus svaly ­ je dobrý. Teď se snažím cvičit na kvalitu, dobrou prezentaci. Snad to bude stačit na kvalitní podzim, co se týče závodění.

Měl u vás v rodině někdo vztah k činkám či kulturistice?
Táta vyprávěl o svém tatínkovi, mém dědečkovi, že kdysi na vojně sám otáčel houfnici. To musel mít hordu svalů! Ale jinak ne. Hrála jsem na klávesy, tančila společenské tance. Maminka by si asi přála, abych u toho zůstala, ale nepovedlo se. Možná právě to mě lákalo, že se ode mě něco takového nečekalo. Když se teď sejdu se spolužáky, docela koukají. Na škole jsem byla spíš otesánek, prošla si různými stádii. A tak jsou překvapení, co mezi ně přijde teď.

To si umím představit...
Když jsem začínala s posilováním, měla jsem disbalance, jedno rameno výš, malý vršek oproti nohám. Člověk by rád, aby to šlo hned, ale je to strašná doba, než se člověk naučí cvičit ty svaly, které chce. V tomhle směru i já pořád ještě cvičím krátce.

Jak dlouho trvalo, než jste si troufla na první soutěž v body fitness?
To je dva roky zpátky. Byla to taková exhibice v pražských Letňanech v rámci výstavy Expo, spíš typu - holky na mole se prošly v plavkách. První velké soutěže přišly vlastně až minulý rok. Přešla jsem k trenérce Lídě Čížové, konečně si to nedělala jen podle sebe a ve svých 22 letech uznala, že někdo je chytřejší než já... (smích) Ona mě provedla přes dvě pohárovky na mistrovství Čech, pak na mistrovství ČR. Předtím jsem si dělala všechno sama, včetně přípravy a diet. Dotáhla jsem to do nějaké formy, ale pak v člověku začne hlodat, jestli to nejde udělat ještě jinak, zdravěji, abych nebyla tak unavená. Posunula jsem se dál. Ale i tak pořád platí, že teprve když je člověk unavený a padá na hubu, je to dobrá forma.

Vaše trenérka je z Prahy, jak spolupráce funguje?
Normálně se vidíme tak jednou za měsíc, s blížícími se závody i dvakrát za týden. Podle toho, jak forma vypadá. Řídí mi jídelníček, odhalí, co je špatné v pózování, na jaký sval bych se měla zaměřit. Je i rozhodčí body fitness, takže dobře ví, jak má správná prezentace vypadat. Tréninky v plzeňském Fitness city na Slovanech mi řídí přítel. Tedy řídí. Oba jsme zároveň i trenéři, takže se navzájem inspirujeme.

Finalistky juniorského světového šampionátu 2016 v Dominikánské republice,...

Finalistky juniorského světového šampionátu 2016 v Dominikánské republice, Jitka Vorlová je třetí zleva.

V jaké váhové kategorii v letošním roce budete soutěžit?
Dohodli jsme se, že ve váze do 58 kilogramů. Na holku je to možná hodně, ale jakmile jsou tam ty svaly, tak už ne. Před soutěží shazuji většinou deset kilo. Původně jsem si myslela, že po loňském roce si dám rok pauzu, než přejdu mezi ženy. Ale nakonec to vyplynulo tak, že se pustím do soutěží už teď na podzim. Mám ráda výzvy a ráda sleduju, jak se tělo mění...

Kolik soutěží se dá v sezoně zvládnout?
Jednou jsem v pěti týdnech zvládla čtyři soutěže, ale tělo už bylo hodně unavené. Loni na podzim jsem odjela tři a to tělo zvládalo dobře. Nesmíte se bát, je třeba důvěřovat sobě i trenérce a věřit, že to ve vás je. Kdo se bojí, pak mu strach způsobí stres a tělo to nemusí dát. Jako trenérka se zajímám i o výživu a holky občas dělají při soutěžích hlouposti - hodně jí a hodně pijí, pak tělo dostane takový záhul, že to nedá. Je to pro něj velký šok.

Vraťme se ještě k minulému roku a vašemu největšímu úspěchu. Na mistrovství světa juniorů v Dominikánské republice jste vybojovala stříbrnou medaili. Jak ten závod zpětně hodnotíte?
Jela jsem tam s tím, že jsem pro dobrou formu udělala maximum. A možná jsem ji na juniorskou kategorii měla až moc velkou. Přece jen, ostatní holky neměly takové nohy ani záda a v téhle kategorii se to možná tolik ani nechtělo. A já mám k tomu problém s břišními svaly. Mám silný střed těla a ještě tam nemám tak nahoněné ty břišáky, hloubku břicha. K tomu musím být absolutně vysekaná. Na to jsem možná dojela. Zlato získala krásná blondýnka s plným dekoltem a pěkným zadkem... Ale se stříbrem jsem byla moc spokojená.

Jaká byla odměna?
Krásná soška, medaile, ze které bolí za krkem, jak je těžká. K tomu batoh, šejkr a výživu, což je cenné. Než se prosoutěžím někam, kde budou i finanční odměny, ještě to potrvá. K tomu je třeba mít profesionální kartu, vyjet do zahraničí. Občas je to škoda, protože i tady v Čechách někdy při soutěžích bikin vyhrávají holky zlaté prstýnky. Záleží na sponzorovi akce, na pořadateli. V body fitness je to složitější.

Na kolik přijde jedna sezona v body fitness?
Na jídle se ušetří, ale na suplementech - spalovače, BCAA, Glutamin, HMB a tak - je to měsíčně třeba tři tisíce. K tomu oblečení, pomůcky. Je to drahá sranda, ale zase ušetříte na cigaretách i na alkoholu. Ono to není o tom sníst kilo hovězího denně, jak si někdo myslí. Já měla třeba na den 300 gramů masa. Drahé jsou i letenky a další věci. Když to spočteme, udělá to 100 tisíc za sezonu a to mluvíme jen o těch čtyřech závodních měsících. Hodně mi v tom pomáhá otec a můj přítel. A musím poděkovat i městu Plzeň, které mi loni zprostředkovalo proplacení za ty suplementy. Tím mi ulehčilo a mohla jsem si zaplatit letenku na mistrovství světa.

Kromě závodění jste i sama trenérkou ve fitness, jak vás naplňuje tahle práce?
To vyplynulo přirozeně. Jsem starostlivý člověk a chce se mi lidem pomáhat. Naštěstí jsou moji klienti nadšení, rádi sledují moje změny a je to pro ně inspirace. Ne, že by chtěli vypadat přesně jako já, ale je tam poznání a motivace, že se svým tělem mohou hýbat, jak chtějí. Chodí ke mně lidi, kteří už nepotřebují slyšet, že je třeba udělat změnu, na to jsou připravení. Vědí, že nikdo neodvede tu práci za ně a že se musí hodně snažit. Já jim pomůžu v tom, jak vše dokonale provést, jsem jejich průvodce. A snažím se to dělat, jak nejlépe umím.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze