Miller ležel 17. listopadu na operačním sále, na konci roku už ale stál na lyžích a minulý týden ve druhém tréninku na slavný sjezd v Kitzbühelu už zase proháněl nejrychlejší. Byť první jízda po sjezdovce Streif nevypadala optimisticky, dojel pět sekund za prvními, v té druhé dojel šestý, jen kousek za Norem Jansrudem.
Přesto se nakonec před Hahnenkammem, o který tolikrát usiloval a v němž skončil dvakrát „jen“ druhý, rozhodl: Nemá cenu riskovat.
„Zeptejte se doktora, jestli je dobrý nápad 8 týdnů po operaci plotýnky jet takový sjezd. Někdy sice lékaře šokuju, ale teď bude možná lepší poslechnout, bylo by to šílené.“
Předlouhá je Millerova závodnická pauza. Naposledy se do svahu pustil 16. března 2014, druhé kolo slalomu v Lenzerheide však nedokončil. Jeho poslední vítězství je ještě o dva roky starší.
„Bode ještě není připraven závodit,“ potvrdil americký šéftrenér Sasha Rearick. „V nejtěžších pasážích už sice zase jezdí jako kočka, ale v těch rychlých potřebuje ještě pár kilometrů odjezdit.“
Právě v Beaver Creeku na sjezdovce Birds of Prey slavil čtyřnásobný mistr světa čtyři ze svých třiatřiceti vítězství ve Světovém poháru. „Není to tak náročný kopec, je na něm víc prostoru napravit chyby. Pokud se mi podaří dělat správné kroky vpřed, pak bude všechno v pořádku,“ věřil. „Ještě jeden týden a měl bych být v pohodě. Vypadá to líp, než jsem si myslel.“
Je tu ovšem ještě jeden faktor, co by mohl rozhodnout o Millerově (ne)účasti - americký tým napěchovaný hvězdami a pravidlo, že každá země může nasadit na start nasadit jen čtyři závodníky.
Nyman i Ganong už letos pohárový závod vyhráli, Sullivan byl v pětce. „Ale já mám na tom kopci dobré výsledky,“ hájil se Miller. „A to je podle mě silný argument.“
