Už dnes je ale jedinečný: přestože měří přes dva metry, chystá se na pozici rozehrávače. "Teď máme s dědou asi stejně. ale ještě bych měl vyrůst na 206 centimetrů," prozrazuje na sebe. A to už je výška, při které dirigoval basketbalové zápasy snad jenom Magic Johnson.
"Teď jsou hráči na rozehrávce většinou malí, atletičtí a černí. Já se ale budu snažit, abych to změnil," předsevzal si Křivánek před tímto a především dalšími ročníky.
"Já vždycky chtěl být rozehrávačem. Po dědovi. Taky byl velkej a hrál na jedničce," stáčí se hovor znovu k Janu Bobrovskému. "Mám štěstí, že mě letos pan trenér na tuhle pozici taky dává. Hraju to teprve první sezonu, takže to není úplně ono, ale snad se to zlepší."
Tahle sezona mění v kariéře Jana Křivánka opravdu hodně věcí. V minulých letech nenápadný blonďáček je nyní v sestavě českého mládežnického suveréna USK Praha k nepřehlédnutí.
Nejen proto, že během roku vyrostl o dobrý decimetr. Svými výkony by si brzy mohl říct o zapsání do seznamu s Tomášem Satoranským, Davidem Jelínkem, Adamem Pecháčkem či Martinem Peterkou. Mezi ty největší české talenty.
Takže co se změnilo? "V minulých sezonách jsem měl problémy se zraněními. Až teďka jsem začal pořádně hrát," nachází prosté vysvětlení.
Nejdřív Evropa, pak Euroliga
Aktuálním cílem Jana Křivánka nemůže být nic jiného než Euroliga, ale uspěchat odchod neplánuje. Ještě další rok by rád strávil v Česku, s maturitou v kapse a prvními minutami v nejvyšší seniorské soutěži ve statistikách by rád vyrazil do světa.
Premiérovou šanci poměřit se s opravdovou špičkou dostal před pár týdny v rámci Euroligy juniorské. Ve svém týmu patřil k nejefektivnějším, ukázal přednost v podobě doskoku. Ale ani on, ani žádný z jeho spoluhráčů nevytáhl USK na lepší než sedmé, tedy předposlední místo v základní fázi.
"Vítězný Kaunas byl úplně jinde. Jinak myslím, že jsme hráli podobný basketbal jako ostatní týmy. Oni byli jen zkušenější, třeba pro mě to byla první taková příležitost," našel Křivánek rozdíl mezi evropskou a českou elitou ve vyhranosti.
Prostor k další mezinárodní prověrce by mohlo nabídnout reprezentační léto. Vysokánský rozehrávač může napodobit o dva roky mladší sestru Kláru, která se na "Evropě" představila loni už jako patnáctiletá a mládežnických šampionátů má před sebou při svém talentu ještě několik.
TŘI GENERACE. Zleva: slavící trenér Jan Bobrovský, hlavičkující Petr Křivánek (v červeném) a najíždějící Jan Křivánek (v bílém)
"I já byl před dvěma lety v širším výběru, ale pak mi vytahovali krční mandle. Loni jsem měl únavovou zlomeninu a pak těžký výron, a tak to zase nedopadlo," potvrzuje Křivánek předchozí slova o komplikovaném chorobopisu. "Ale myslím, že letos by to vyjít mohlo," netratí optimismus.
Poblázněná rodina
Už v dětství čekalo Jana Křivánka jedno velké rozhodování. Zda basketbal, anebo fotbal. Jeho otec Petr Křivánek je totiž taky brněnskou sportovní legendou, dlouhá léta kopal v obraně prvoligového týmu.
"I já jsem jako malej fotbal hrál, ale pak jsem začal hrát i basket a ten mě nakonec chytil. A když jsem se dozvěděl, že budu mít přes dva metry, řekl jsem si, že další Koller nebudu, a zvítězil basket," vysvětluje Křivánek junior svůj první životní přestup.
Celý zbytek jeho rodiny je nyní spjat s basketbalovým Friscem Brno alias Žabinami. Že dědeček Bobrovský vede áčko, snad ani není třeba dodávat. Petr Křivánek teď ve stejném klubu trénuje žákyně, manželka Eva mu pomáhá jako asistentka. A už zmiňovaná dcera Klára je oporou v dorosteneckých kategoriích.
Česká juniorská reprezentantka Klára Křivánková se honí za chorvatkou Ivanou Matičovou.
Tak jak to, že se syn odrodil, zamířil do Prahy, a dokonce na USK? "V Brně byly dřív nějaké problémy. Chtěli nám dokonce škrtat tréninky. A v tu dobu jsem dostal nabídku z USK. Nebylo to úplně jednoduchý rozhodnutí, ale vydal jsem se pryč. A myslím, že jsem se v Praze docela zlepšil," pochvaluje si tento krok.
Ale přestup mladší sestry stejným směrem prý nehrozí. "Tak to si opravdu nedovedu představit. Tam je ta rivalita o něco větší," směje se Jan Křivánek takovéto myšlence.
