Sailer triumfoval na OH 1956 v Cortině d'Ampezzo a svůj husarský kousek málem zopakoval i o dva roky později na MS v Bad Gasteinu. Ve čtvrtek 17. listopadu bude legendárnímu "Tonimu" sedmdesát let.
Přestože jeho profesionální kariéra trvala jen pár let, Sailer se nesmazatelným písmem zapsal do historie alpského lyžování a stal se jedním z nejúspěšnějších rakouských sportovců vůbec. Před šesti lety byl dokonce ve své vlasti zvolen mužským sportovcem století.
Sailer udivoval technickou dokonalostí, skvělou fyzickou kondicí, pevnými nervy i odvahou. "Nikdy jsem nepřemýšlel, jak mám projet branku. To musí mít člověk v krvi, musí to udělat bez váhání," vysvětloval svoje tajemství úspěchu.
Rodák z Kitzbühelu se po tamních vyhlášených sjezdovkách proháněl už od raného mládí. V jedenácti vyhrál Toni místní přebory v kombinaci, o šest let později už se v Megéve radoval ze svého prvního velkého mezinárodního vítězství. V roce 1954 měl
jako osmnáctiletý startovat na mistrovství světa v Aare, avšak nedlouho před startem šampionátu si zlomil nohu.
Vše si vynahradil o dva roky později na olympiádě v Cortině. Nejdříve suverénně triumfoval v obřím slalomu, když druhému v pořadí nadělil v jednokolovém klání více než šest vteřin. O dva dny později vyhrál obdobným způsobem i slalom a zlatý hattrick dovršil v závěrečném sjezdu.
Protože se v té době udělovaly za vítězství na olympiádě i tituly mistra světa, odvezl si Sailer z Itálie celkem sedm zlatých medailí (v rámci MS se počítala i kombinace). V témže roce navíc zvítězil i ve dvou nejprestižnějších sjezdech sezony, wengenském Lauberhornu a domácím Hahnenkammu.
Rok po svém olympijském triumfu začal Toni koketovat s filmem, přesto opět opanoval Lauberhorn i Hahnenkamm a zazářil i na MS v Bad Gasteinu v roce 1958. Před domácími fanoušky obhájil své tituly ze sjezdu a obřího slalomu, ve slalomu skončil druhý, což bohatě stačilo i na další primát v kombinaci.
Bilanci sedmi zlatých a jedné stříbrné medaile ale Sailer již nerozšířil, přestože mu v té době bylo pouhých třiadvacet let. Mezinárodní olympijský výbor i Mezinárodní lyžařská federace ho totiž zbavily statutu amatéra. Vedle jeho herecké kariéry byl důvodem i fakt, že po olympiádě dostal Toni od svých vděčných spoluobčanů pozemek v hodnotě několika desítek tisíc šilinků.
Sailer se tedy plně zaměřil na hereckou dráhu, dohromady natočil kolem dvou desítek filmů. Většinou šlo o nenáročné komedie, v nichž předváděl svoje lyžařské umění. Brzy ho to však táhlo zpět na sjezdovky.
Chtěl se zúčastnit OH 1964 v Innsbrucku, ale jeho žádost o reamaterizaci byla zamítnuta, a tak musel vzít zavděk rolí televizního spolukomentátora. Na počátku 70. let se Sailer stal šéftrenérem rakouské reprezentace a kdysi slavný tým vyvedl z krize zpět na výsluní.
Založil si i vlastní lyžařskou školu, až do letoška navíc působil jako ředitel závodu Světového poháru na domácím Hahnenkammu. Na počátku loňského roku oznámil, že bude kandidovat na post starosty Kitzbühelu, avšak po pár týdnech si svůj záměr rozmyslel.
