Lídr závodu Chris Froome o letošní Tour s oblibou tvrdí: „Skoro každý den je tu bláznivý.“
Jak to vypadá v praxi?
Středa 19. července může být názornou ukázkou.
Drsný souboj na čtyřech alpských průsmycích, vrcholící mytickým Galibierem a sjezdem do cíle v Serre Chevalier, totiž ovládne Primož Roglič, v roce 2007 juniorský světový šampion ve skocích na lyžích, který ve dvaadvaceti prodal motorku, koupil si kolo a začal na něm závodit.
PIC OF THE DAY presented by @Century21Fr #TDF2017 #TDFCENTURY21 © A.S.O / @JeredGruber https://t.co/rvvHzNmDWp
V té samé etapě bude s vrchařskými mazáky ujíždět v popředí také bývalý biker Ondřej Cink, šlapající v pelotonu silničářů teprve sedmý měsíc.
Pro naprosté vyčerpání vzdá Thibaut Pinot, čtvrtý cyklista Gira.
Po pádu vzdá i Marcel Kittel, vítěz pěti etap a muž v zeleném trikotu.
A Michael Matthews se zčistajasna stane prakticky jistým vítězem soutěže o tento dres. (Pokud tedy dojede do Paříže.)
Uznejte sami, je toho víc než dost na jediný den.
Přesto, že tu máme i jisté stálice v programu dne:
- Thomase de Gendta jako vždy jedoucího v úniku
- Alberto Contadora pokoušejícího se (pokolikáté už?) o nemožné
- Vasila Kiryjenku rozjíždějícího jako vysokorychlostní tank tempo pelotonu
- i následnou nezničitelnou mašinu Sky na čele řídnoucího hlavního pole.
Pojeď, Nairo. Ne, nejde to
Nejprve krátké připomenutí některých epizod uplynulého děje:
Stáj LottoNL - Jumbo odstoupením svého lídra George Bennetta v úterý jen potvrdila, že jsou pro ni podniky Grand Tour zakleté. Pánové Kruijswijk a Gesink by mohli vyprávět, že?
A Ondřej Cink naznačil, že třítýdenní etapový závod pro něj bude možná příliš obtížný, když při úterní zběsilé etapě nemohl popadnout dech, načež Ozren Müller, mluvčí jeho týmu Bahrain Merida, v Roman sur-Isere hlásil: „Padl v autobuse na sedadlo a není schopný se zvednout.“
Kdo tehdy Cinka spatřil, vyslovil spíše obavy, zda vůbec dojede do Paříže. „Ondra odnesl nástrahy volného dne. Vyšel při něm z rytmu, proto pak na trati ztěžka dýchal a lapal po dechu,“ líčil týmový lékař Carlo Guardascione.
Kdyby jen to. Už tři dny řešil český cyklista i zánět v koleni.
A přece bude brzy všechno jinak.
S Lottem i s Cinkem.
Pravda, také ve středečním ránu českého cyklistu koleno pobolívá. „Necítím se ideálně,“ říká. Ale Tour míří do hor a on má přece hory rád. O něco se pokusím, slíbí sám sobě i týmu.
„Grande bataille dans les Alpes,“ hlásá titulní strana listu Dauphiné.
„Tak už nám ty Alpy předhoďte,“ vybízí ve středu dopoledne zdravě nabuzený Bauke Mollema z Treku. Naopak nezmar třítýdenních klání Adam Hansen z Lotta Soudal si z oficiální knihy s itinerářem závodu vyfotí telefonní číslo 112 pro francouzskou pohotovost (a pro jistotu ještě číslo na německou, lucemburskou a belgickou pohotovost), k čemuž na Twitter napíše. „Pomohou mi, když jim během etapy zavolám?“
Fanoušek Matt Conn mu vzápětí odpovídá: „Volej radši +33613511766. To je taxikář Jacques, vyveze tě na Galibier.“
Ale konec vtípkům. Před startem 17. etapy, na periferii obce La Mure, panuje až podivné ticho. Jako by v dálce se tyčící alpské štíty umlčovaly debaty.
Napoleon na kole, navlečený ve žlutém dresu a vymalovaný na místních vlajkách, zamyšleně shlíží na celé to napětí před bojovou vřavou. Napoleon skutečný se totiž v La Mure zastavil po svém útěku z ostrova Elba, během tažení za kratičkým znovunabytím moci a slávy.
Jistý chlapík ze země španělské, jenž pobral slávy na cyklistických kolbištích nepočítaně, si chce nyní, na nejslavnějších průsmycích Tour, také připomenout chvíle své někdejší vlády.
Alberto Contador útočí!
Vystřelí sám sebe ze skupiny favoritů, roztancuje kolo. Nairo Quintana se přidává. Dva dosud „spící“ cyklističtí obři opět jednou pospolu. Jenže co to? Contador je na Kolumbijce příliš rychlý. Španěl se otáčí na lídra Movistaru, pobízí ho: Pojď, zkus to, jako za starých časů.
Marně. Quintana nestíhá.
Tak tedy sám. „Bylo to pro mě jako časovka,“ svěří se. Dotáhne se do skupiny tří desítek uprchlíků, kde už na něj čekají další jezdci Treku a především parťák Mollema, který ve jménu Pistolera nastartuje svůj turbo motor.
A spolu s nimi tu je, ano, skutečně, také Ondřej Cink.
Už mají za sebou drsný průsmyk Croix de Fer, už se drápou na Telegraph, odrazový můstek ke Galibieru. „Tady rozjel Mollema brutální tempo. Až jsem byl překvapený, že se s nima pořád držím,“ bude vyprávět Cink.
"I’m very happy that I had shown the team jersey as planned" @ondrejcink ST17 #TDF2017 Read more https://t.co/0Tu1o8s4Ae https://t.co/O0R3qMsHcF
Mnozí kvalitní vrchaři z úniku odpadají, zbývá jich jen sedm. Teprve na svazích Galibieru, kde už kamení vyhnalo trávu, Cinkovi ucuknou. Rve se dál, sám, hnán diváky, pak ve skupince tří jezdců, za křiku svého Fan Clubu i přítelkyně, která tu na něj čeká.
Primož Roglič ve žlutočerném dresu LottaNL - Jumbo nasazuje šest kilometrů pod vrcholem metronomické tempo, ukazuje záda i Contadorovi a exceluje v průsmyku, kde už zazářilo tolik velikánů.
Ano, tady dominovali Coppi, Merckx, Pantani či Schleck. Tady šlapal Eugene Christophe při svém dnes až neuvěřitelném, 315 kilometrů dlouhém sólovém úniku v roce 1912. Tady v roce 1998 Marco Pantani setřásl Jana Ullricha a vykročil za svým double Giro - Tour.
A teď projíždí jako první kolem památníku Henriho Desgrange, zakladatele Tour, sedmadvacetiletý Slovinec!
Teď už Ondra do Paříže dojede
Co se zatím děje za nimi, v místech, kde se rozplétá žlutý rébus?
Opět jednou exhibice týmu Sky. Po Kiryjenkově partu nasazuje na Télegraphu šílené tempo Kwiatkowski a dokonale očeše hlavní pole, svým vsazením zničí Quintanu i Kreuzigera.
Původní uprchlíci s výjimkou Rogliče jsou na Galibieru postupně pohlceni chrty z Froomovy skupiny favoritů, Mikel Landa pokryje útoky Martina i dalších, Chris Froome třikrát reaguje na ataky Romaina Bardeta.
„Chris dnes nepotřeboval nikam odjíždět,“ vysvětlí Landa. „Ostatní se museli snažit. Našim cílem bylo tenttokrát jen neztratit a nevydat příliš energie. Až ve čtvrtek do toho dáme 100 procent.“
Přesto bude mít jejich strategie „udržování se“ jednu velmi významnou oběť z elitní pětky. Fabio Aru zůstává bez pomocníků i bez sil a odpadá.
Zbývá sjezd do cíle v Serre Chevalier. Kdo ví, možná by si teď Roglič nejradši nazul lyže, odrazil se, skočil a do údolí doletěl, ale i ten sjezd na kole ho náramně baví, vždyť rychlost vždy miloval.
Psal se rok 2012, když se stal cyklistou. Po dvanácti měsících už si touto činností vydělával, závodil za kontinentální Adria Mobil, vyhrál později závod Kolem Slovinska, od sezony 2016 podepsal u LottaNL - Jumbo a loni už mu patřily i dvě etapy na Giru.
Ale tohle je Tour a etapa vedoucí přes její mýtická místa. A on je v ní první! Poprvé v historii Slovinec vyhrává etapu Tour. „Vážně bláznivý den,“ říká Roglič v Serre Chvalier, kde ho vyhlížel i francouzský prezident Emmanuel Macron, obklopený výrazně posílenou ochrankou po zuby ozbrojených a neprůstřelnými vestami vybavených vojáků a policistů.
JÁ KRÁL. Bývalý skokan na lyžích Primož Roglič slaví premiérové slovinské vítězství na Tour.
„Vyhrát etapu na Tour byl můj sen od chvíle, kdy jsem se stal cyklistou. Ale něco jiného jsou sny a něco jiného realita. Už jen dostat se na Tour byl velký úspěch,“ vykládá Roglič s výrazem vyjukaného malého kluka.
Rigoberto Uran přespurtuje v souboji o druhou příčku v galibierské etapě Chrise Frooma i Romaina Bardeta a posouvá se díky tomu i na druhou příčku celkového pořadí, on i Bardet nyní ztrácejí na Brita 27 vteřin. Aru se navzdory ztrátě stále drží v minutovém dosahu.
Cink dorazí sedmnáctý, padne zničeně hlavou na řidítka, dlouho ji nedokáže zvednout a mluvčí týmu Müller mu říká: „Tohle byl zatím největší den tvé silničářské kariéry. Dnes můžeš být na sebe hrdý.“
Lékař Guardascione na českého svěřence hledí a ví, že taková psychická injekce je na veškerou bolest těla lepší než jakýkoliv zázračný lék. „Teď už vím, že Ondra dojede až do Paříže,“ usmívá se.
Kdo tam dorazí ve žlutém dresu, toť nadále rébus.
„Překvapilo mě, že Fabio byl dnes odpárán. Čekal jsem, že naopak bude útočit,“ pronáší Froome a nezapomene přidat: „Moji chlapci dnes byli fantastičtí, dostali tolik lidí pod tlak.“
Bardet se naváží do Urana: „Předtím ve skupině vůbec nepracoval, neútočil a pak si vezme bonusové sekundy.“ Manažer stáje AG2R Vincent Lavenu svému svěřenci přitaká: „Uran je starý lišák. Je chytrý, umí číst závod. Ví, kde a jak pošetřit síly.“
Třicetiletý Uran reaguje: „Každý má svoji vlastní taktiku. Když za sebou nemám tým silný jako Sky, nedává mi smysl dlouho před cílem útočit. A na konci etapy jsem i já pomáhal najíždět čas na Arua.“
Fabio Aru se cestou k týmové základně ztratí v uličkách Serre Chevalier. U autobusu Astany na něj čekají i rodiče, kteří přicestovali ze Sardinie. Vrchní boss Alexander Vinokurov tu novinářům vykládá: „Ztratit třicet sekund je nepříjemné. Teď bude pro Fabia obtížné vyhrát celou Tour. Ale rozhodně může dál bojovat o stupně vítězů.“
Aru se snaží najít důvody, proč selhal. „Proč se to stalo?“ zopakuje si sám pro sebe. „Prostě to tak je. Taková je cyklistika. Musíte akceptovat i dny, kdy prohráváte. Ve vysoké nadmořské výšce, kde útoky začaly, jsem najednou neměl dost energie odpovídat. A oni byli za chvíli pryč.“
JISTĚ, PANE PREZIDENTE. V zájmu Francie by bylo vhodné nechat Romaina vyhrát, ale víte... my už nejsme v Evropské unii. Chris Froome, prezident Macron a Romain Bardet.
Ovšem boj nekončí. Ještě ne.
Od Galibieru se náš pohled nyní obrací k jihu. Tam ční vrchol Izoardu, nejdelší horský dojezd této Tour.
„Bude to pro mě ve čtvrtek stejně ikonická etapa, jako kdyby vedla na Mt. Ventoux,“ říká Froome. „Dnes jsme ukázali, jak náš tým opět dokáže kontrolovat závod, přestože v této fázi Tour je už každý na konci sil. Já osobně se každopádně cítím mnohem lépe než v Pyrenejích.“
Také jeho boss Dave Brailsford si libuje: „Etapa přes Galibier mi ukázala, jak na tom Chrisovi soupeři ve vysokých horách jsou. Takže teď mohu zodpovědně říci, že Chris sedí pevně na sedadle řidiče tohoto závodu.“
Ovšem do Paříže stále svoji žlutou káru nedovezl.
Paříž je stále daleko.
A nezapomínejme, tato Tour dokáže být bláznivá.
PS: Adam Hansen se do cíle v Serre Chevalier dostal bez pohotovosti i bez taxikáře, jeho osmnáctá Grand Tour v nepřetržité řadě tak pokračuje.
Vlastně i to je pořádně bláznivé...
