„Žádný se nerozbil,“ hlásí nejúspěšnější stolní tenistka republikového šampionátu v Jablonci nad Nisou, kde ovládla dvouhru juniorek do 21 let. Prosadila se také mezi dospělými, ve smíšené čtyřhře zvítězila po boku sedmnáctiletého Tomáše Polanského.
O Jihočešce se mluví jako o největším talentu v historii českého stolního tenisu. To potvrzuje i legendární hráčka Marie Hrachová, která v roce 1988 v jihokorejském Soulu, při premiéře stolního tenisu na olympijských hrách, skončila ve dvouhře na 4. místě.
„Má větší talent, než jsem měla já,“ svěřila se po mistrovství České republiky současná trenérka Blaškové.
Zdena Blašková(15 let) Pochází z Volar, kde chodí do 9. třídy základní školy. Ve studiu chce pokračovat na jednom ze sportovních gymnázií v Praze. Ke stolnímu tenisu ji přivedl její otec Ivo a sestry Dagmar (23) a Petra (27). Mezi největší úspěchy řadí stříbro ve čtyřhře ze světového šampionátu kadetů v Egyptě. Nejvíce si váží titulu juniorské mistryně Česka do 21 let z Jablonce nad Nisou z letošního roku. |
Jaké to je, slyšet něco takového od medailistky z mistrovství Evropy či světa?
Krásně se to poslouchá. Ona toho v životě dokázala opravdu dost. A já chci její výsledky minimálně napodobit.
První krok jste udělala, stala jste se juniorskou mistryní Česka. Ale v kategorii juniorek budete nastupovat ještě dlouhých šest let.
Takže by z toho mohlo být dalších šest titulů.
K tomu ale povede dlouhá cesta.
Já tyhle trumfy beru jako motivaci do další práce. Musím na sobě makat dál. Nesmí mi ujet vlak a snad se to povede. Mám talent, ale ten musím dále rozvíjet.
Může vám k tomu pomoci přesun do Prahy, kde budete trénovat pod vedením reprezentačních trenérů v jednom z největších tréninkových center v Česku?
Doufám, že ano. V současné době trénuji pouze třikrát týdně. Ostatní stolní tenisté denně hrají třeba pět hodin, já pouze jednu nebo dvě a to ještě musím dojíždět do Prachatic, kde si platíme sparingpartnery. V Praze je mnoho reprezentantů a tréninky by byly daleko jednodušší.
Takže největším problémem je absence kvalitních soupeřů?
Tady v jižních Čechách ano. Mám čtyři partnery na tréninky, kteří cestují například z Českých Budějovic, ale i z Německa. Většinou přijíždějí po práci. A my jim za to musíme zaplatit, finančně se pohybujeme až v desetitisících za sezonu.
Říkáte, že byste mohla trénovat častěji. Čím tedy v současné době přehráváte své protihráče, kteří ping-pongu věnují daleko více času?
Možná tím talentem, nevím. Jsem také dost nevyzpytatelná. Soupeři těžko odhadnou, co mohou čekat. Můj styl není úplně učebnicový, jsou v něm určité technické nedostatky, ale snažím se je pomalu odstraňovat.
Zdena Blašková s legendou českého stolního tenisu Marií Hrachovou.
Porážet soupeřky o šest let starší a získávat tituly není příliš obvyklé.
Každý zápas je jiný. Můj výkon se hodně odvíjí od protihráček. Pokud stojím proti stejně staré hráčce, kterou bych podle tabulek měla porazit, není to takové, jako když hraji v kategorii dospělých, kde se dokážu uvolnit.
Jak jste se vůbec ke stolnímu tenisu dostala?
Hrála jsem na klavír, ale zhruba v šesti letech se to zlomilo. Chodila jsem s o osm let starší sestrou Dášou na tréninky ještě společně s tátou. Neviděla jsem ani na stůl, tak jsem musela stát na lavičce a pinkat. S klavírem jsem vzápětí přestala.
Sestra Dagmar nastupuje v extralize. Je mezi vámi rivalita?
Obě patříme do sestavy extraligového Frýdlantu nad Ostravicí, kde nás trénuje Marie Hrachová. Dáša nechce, abychom nastupovaly proti sobě, protože jsem ji začala porážet. Takže musíme nastupovat ve stejném klubu.
Kromě individuálních titulů sbíráte medaile ve smíšených čtyřhrách. Jak se takové dvojice tvoří?
Záleží na domluvě. Například teď v Jablonci jsme s Tomášem Polanským získali titul mistrů České republiky v dospělých jako nejmladší v historii a to jsme se domluvili v říjnu, že to spolu vyzkoušíme. Neměli jsme spolu ani jediný trénink.
To je běžná praxe?
U mě docela ano. U těch mixů je ohromně důležitá komunikace. A například s Tomášem jsme opravdu dobří kamarádi, takže to nám určitě velmi pomohlo. Ale musím přiznat, že tento titul je hodně překvapivý i pro nás samotné.
Hrála jste s partnerem z Řecka nebo s Ruskou Kolišovou, se kterou jste získala stříbrnou medaili na mistrovství světa kadetů v Egyptě. Kdo tyto páry vytváří?
Většinou to dělá evropský manažer, který funguje jako trenér. Je to stejné jako u nás, důležitá je opravdu komunikace. Anglicky se domluvíte, ale oni nejsou moc povídaví. Navíc s Kolišovou se moc v lásce nemáme, ale stříbro jsme spolu získaly. Je to paradox.
A jakým jazykem se omlouváte za tradiční „prasátko“, kdy se míček přibrzdí o síťku?
Žádným, to je snad zvyk jenom v Česku, v zahraničí se nikdo neomlouvá. Například Číňanky tyhle věci vůbec neřeší, spíše naopak, jsou za to rády.
Letos bude letní olympiáda. Kdy vás uvidíme na olympijských hrách?
Zatím nad tím vůbec nepřemýšlím. Letošní Rio už není aktuální a za čtyři roky v Tokiu 2020 budu zrovna maturovat. Zatím připadá v úvahu olympiáda mládeže, která je do osmnácti let. Ta opravdová je zatím obrovský sen a přání.
