Český biatlon získal v Soči pět medailí. Nezní to i vám neuvěřitelně?
Neuvěřitelné je to hlavně kvůli tomu, že doteď český biatlon žádnou olympijskou medaili neměl. Je vidět, že práce celého týmu funguje. Podle výsledkových listin před olympiádou od nás plno lidí ty medaile čekalo, ale olympiáda je speciální závod a všechno se zrovna nemusí sejít...
Máte medaili z olympiády, takže sezonu asi hodnotíte jen pozitivně...
Snem každého sportovce je dostat se na olympiádu, a když už tam je, tak bojovat o medaili. Díky štafetě ji mám. Navíc jsem se opět posunula v celkovém hodnocení Světového poháru, kde jsem se udržela v desítce, což byl můj cíl. Takže ano, se svojí sezonou jsem spokojena.
Tři vaši kolegové se na stupně vítězů prosadili i v individuálních závodech. Nemrzí vás, že se vám to nepodařilo?
Samozřejmě jsem po medaili pošilhávala a nebylo k ní daleko. Bohužel jsem si jednou ranou ustřelila stříbro nebo bronz. Do Soči jsem ale odjížděla s tím, že každé umístění do deseti pro mě bude super, takže zklamaná vůbec nejsem.
Vedle vás vylétla jako kometa Gabriela Soukalová, která se stává mezinárodní hvězdou. Co tomu říkáte?
Já jsem byla pár let po sobě českou jedničkou a jako taková jsem musela snášet velký tlak a pořád obhajovat svou pozici. Teď jsem v jiné situaci a do sezony mi to jenom pomohlo, protože jsem mohla být víc v klidu a soustředit se jenom na svůj výkon. To, co dokázala Gábina, je něco neuvěřitelného. Ona dokáže stabilně jezdit po běžecké stránce, občas se sice netrefí, ale patří rozhodně do špičky.
Dá se říct, že jste kamarádky?
Máme čistě pracovní vztah.
V této sezoně vás zdobila skvělá střelba, ale běžecky to občas nebylo ono. Dá se to ještě vylepšit?
V roce 2009 jsem prodělala zánět mozkových blan a následky se zřejmě projevují i dnes. Na podzim jsme snad přišli na to, co by mohlo být příčinou mých náhlých únav a toho, že nedokážu objet v tempu celý závod. Doktoři říkali, že mi to může brát až dvacet procent výkonu, zvlášť v odpoledních a večerních hodinách. Na jaře se budeme snažit tenhle zdravotní problém vyřešit.
Co říkáte raketovému nárůstu obliby biatlonu u české veřejnosti?
Těší nás to, ale hlavně doufám, že to k biatlonu přitáhne víc dětí. Některé věkové kategorie nám totiž v současné době úplně chybí. Teď by se to mohlo zaplnit.
Jaká meta je před vámi pro příští sezony?
Chybí vítězství ve Světovém poháru, i když jsem k němu letos měla v jednom závodě jen vteřinu.
Jak těžké se bylo motivovat na poslední závody po tak úspěšné olympiádě?
Sezona byla strašně dlouhá. Závodů sice bylo stejně jako jindy, ale program po olympiádě byl hodně vyčerpávající. Člověk si nestihl odpočinout, různých přivítání a gratulací bylo velice mnoho. To je pro nás hrozně náročné.
Jaký bude nyní váš odpočinek?
Na jaře máme vždycky měsíc bez tréninku, takže kdo chce, může úplně vypnout. Já osobně doufám, že se dostanu k moři. Přemýšlíme o něčem vzdálenějším, exotickém. Tak uvidíme.
Řada sportovců se po sezoně vrhá do různých adrenalinových záležitostí. Je tohle váš šálek kávy?
Abych se přiznala, tak úplně ne. Ale jelikož jsem dostala jako dárek tandemový seskok padákem, budu to muset vyzkoušet. Je to naštěstí s instruktorem, sama bych se neodvážila. Myslím, že i takhle budu mít problémy.
