Co vás při stojce zlobí?
Těžko říct, nesedí mi to tam. Snažím se tomu věnovat mnohem víc času, v tréninku dělám hodně střelbu, trénuju najíždění na rány.
Zase tak zle snad nebude. Ve sprintu jste sice vestoje první ránu minula, ale pak už jste nechybovala.
Vždyť jsem si taky říkala, že snad budu mít dost štěstí a ty čtyři dám. Zbystřila jsem mysl. Ale jak se říká, první a poslední mrzí nejvíc.
Napadlo vás pak v cíli, co by přesná střelba znamenala?
Je zbytečné přemýšlet o kdyby... Když člověk ví, že ztratil třináct vteřin a spočítá si čas strávený na trestném kole. Ale je to jen spekulace.
Spokojená však můžete být s během, ne? Na kontě máte třetí nejrychlejší čas.
Taky se cítím mnohem líp než na začátku sezony! To jsem ještě nebyla tolik rozjetá, v prvním závodě jsem technicky pořádně nevěděla, jak jet, dělala zbytečné věci navíc, vyšťavila se. Teď už vím, jak na to.
Zvedá se vám sebevědomí?
Je to příjemný pocit. Běh byl pro mě vždycky základ. Do závodu se mi nastupuje lépe, když vím, že fyzicky na to mám.
Tratě ve Francii jsou přitom docela atypické.
Je to takový motokros. Pro diváky to musí být super, neustále mají přehled o tom, kde jsme. Ale pro nás... Vůbec jsem si neuměla představit, jak na tom jet rychle. Měla jsem pocit, že to bude jednodušší, ale není - je daleko těžší jet dlouhou rovinu než vyjet kopec. I když pro mou tělesnou konstituci je to dobré, mám sílu vyjíždět to nohama.
Do stíhačky odstartujete hned za vedoucím triem Gasparinová, Mäkärainenová a Semerenková. S jakou taktikou?
Stíhačka je závod hrozně rychlého rozhodování, situace se v ní pořád mění. V neděli běžecké rozdíly nebudou až takové, bude to o střelbě. Popravdě, trochu se ji bojím. Vím, že ve střelbě ztrácím.
Od začátku sezony jezdíte ve žlutém dresu vedoucí ženy SP. Jak moc vás láká ponechat si ho přes vánoční svátky?
To by bylo super, ale nepředbíhejme. Gasparinová je za mnou o pár bodů a letos už dvakrát vyhrála. Uvidíme, komu ta střelba sedne lépe.
Řekněte, jak vás coby vedoucí ženu vnímá okolí?
V cíli mi dnes pár lidí hlavně ze zahraničních výprav říkalo, že už je pro mě typické. Nesouhlasím. Nechápu, proč to tak berou. Letos je navíc celé pole tak vyrovnané! Žádná dominance, jakou předvedla loni Tora Bergerová. Je evidentní, že v olympijské sezoně dali všichni všechno přípravě, rozdíly se zmenšují a výkonnost je vyrovnanější. A popravdě, já příliš neřeším, co si myslí ostatní. Důležité jsou moje pocity.
Uvědomujete si ale větší očekávání fanoušků?
Možná si lidi víc zvykli na lepší výsledky. Minulý rok pro mě byly výsledky kolem patnáctého místa úspěchem. A pořád jsou. Ale chápu, že po Chanty Mansijsku nebo Östersundu čekají lidi víc. Štěstí je, že já od sebe nic nečekám. A mí blízcí v tom stojí za mnou.
