Soukalová už zase rozdává úsměvy: Miluju život. I při mytí oken

Před rokem byla vyčerpaná, nemocná, nejistá. Sebevědomí žádné. Dokonce zvažovala ukončení kariéry. O dvanáct měsíců později rozdává Gabriela Soukalová úsměvy i energii na všechny strany. A nemůže se dočkat, až opět vyrazí s malorážkou na trať.

Jak to, že jste tak rozesmátá?
Já si to občas ani sama neumím vysvětlit. Možná to souvisí i s knížkou Miluj svůj život, kterou jsem už třikrát četla; chytla mě tak, že se jí nemůžu nabažit. Napsala ji Louise L. Hay: žena, jež léčí psychická onemocnění, ale také třeba rakovinu. Tvrdí, že i tak těžké nemoci vznikají z nastřádaného psychického trápení. Já jsem loni brala život ze špatné strany. Příliš jsem se soustředila na věci, které byly negativní.

A byla jste smutná, v depresi.
A naštvaná. Teď se naopak na všem snažím hledat pozitiva.

Radujete se z každé maličkosti?
Přesně. Když se ráno dotknu nohama země nebo když vidím své rodiče, když si vzpomenu, že za pár dní budu už zase lyžovat.

I k často únavným reklamním a jiným povinnostem tedy přistupujete jinak než po olympiádě?
Určitě. Tehdy bylo příčinou mé únavy, že jsem všechno kolem sebe brala hrozně negativně. Teď si i při mytí oken, což je pro mě fakt nepříjemná činnost, říkám: Rychle to udělám a pak se za to odměním. A najednou to vnímám úplně jinak.

Čím se odměňujete?
Dojdu si ke kadeřnici. Nebo vypnu telefon a čtu si, udělám si chvíli sama pro sebe. Takových chvil bývá málo, proto si jich vážím.

Kouč Rybář si v létě posteskl, že povinností odvádějících vás od biatlonu je stále dost.
Kdyby jich bylo míň, byl by to samozřejmě přínos, ale je to o dost lepší než loni. A díky mému pozitivnímu přístupu je hlavně líp snáším. Umím už říkat i NE. Předchozí rok byl pro mě pořádnou fackou. To už bych nechtěla zažít znovu.

Loni jste také naznačovala, že byste mohla trochu zhubnout. Co vám váha ukazuje nyní?
Já nevím. Radši na ni nechodím, protože jsem pak vždycky zklamaná. Mělo by to být lepší než loni.

Máte v tomto směru i neřesti?
To se musí.

Čím hřešíte?
Sladkým. Mám ho hrozně ráda. To je můj kámen úrazu. Jsem schopná dát si někdy místo pořádného oběda větrník a kafe.

Což vás moc nezasytí.
Já vím. Ale prostě mi to chutná. Nebo palačinka, zmrzlina, nějaký dezert po obědě. Ale snažím se mít jídlo aspoň trochu vyvážené. Večer už to se sladkým nepřeháním.

Biatlonistka Gabriela Soukalová ve sprintu Světového poháru v Novém Městě na Moravě

Na nadcházející sezonu se nyní jen těšíte? Nebo už pociťujete i mírnou nervozitu?
Ta snad teprve přijde, trocha nervozity dokáže při koncentraci na závody i pomoci. Zatím se prostě jen těším, jak budu zase lyžovat. Letní příprava na kolečkových lyžích mi nikdy moc nechutná, ta není mojí parketou. Zato na sněhu je to něco úplně jiného. Zvlášť když se fyzicky cítím mnohem líp než loni.

A střelecky?
Tam nějaké rezervy jsou. Neměla jsem poslední dobou žádný komplexní střelecký trénink po zátěži, spíš jen klidové. Až na severu teď budeme mít rychlejší tréninky a vyzkoušíme si, jak jsme připravení.

Soukalová přes léto tvrdě trénovala:

21. července 2015

Na tradičním listopadovém soustředění ve Skandinávii budou dny krátké, stmívá se tam už ve dvě. Jak tu tmu snášíte?
Všichni tam na sobě cítíme, že nemáme pravidelný přísun slunečních paprsků. Ale ty severské noci jsou i takové zvláštní. A bydlení je hrozně útulné. Připadám si, jako bychom žili v prostředí z Pána prstenů. Jsou tam takové ty hobitínky, maličkaté sruby se svíčičkami v oknech. Přijdou mi hrozně roztomilé.

Co si s sebou berete, abyste dlouhé soustředění přečkala?
Asi kilo zázvoru. Miluju zázvorové čaje, piju je pořád. Takže mám s sebou obrovský hrnec, ve kterém si je budu dělat. Navíc mám od mamky knížku Poslední aristokrat.

„Letní příprava na kolečkových lyžích mi nikdy moc nechutná, ta není mojí parketou.“

Večery nejčastěji trávíte společně, s celým týmem?
Jo. Tím, že jsme všichni ubytovaní ve srubu, slyšíme stejně každé slovo. Což nás jako tým docela stmelí - i zocelí. Jindy, když jsme při závodech na hotelu, máme soukromí větší.

Sezona Světového poháru začne na konci listopadu. Co v ní od sebe očekáváte?
Nevím. Potěší mě, když se budu celou sezonu biatlonem bavit tak, jako jsem se bavila před lety. Abych nejezdila jen na fyzický výkon, ale i na požitek a radost z toho výkonu. Loni to dlouho nemělo ten správný drajv, byla jsem unavená. Nechci už do takové situace spadnout.

Ale určitě byste chtěla občas mávat ze stupňů vítězů, ne?
To chce každý. Ale v posledních dvou letech je pole tak moc vyrovnané... Kolikrát třeba čtyři lidé skončí v jediné vteřině. Mladé holky se na nás rychle dotahují.

Zato královna minulé zimy Darja Domračevová bude po nemoci chybět, dopřává si roční pauzu. Chápete její rozhodnutí?
Chápu. Vím, co to je mononukleóza, taky jsem ji kdysi měla a nebylo to vůbec nic příjemného.

Může jít u Domračevové i o určité opotřebování materiálu?
Jistě. Biatlon je vyčerpávající fyzicky i psychicky. Po nemoci je její tělo vyčerpané. Já tehdy třeba jen přišla ze školy a spala jsem tři hodiny. Jestliže se Darja ještě necítila absolutně zdravá, byl by nesmysl, aby to pokoušela a riskovala.

O ukončení kariéry uvažovala další legenda, Kaisa Mäkäräinenová. Přesto zůstává, že?
Ano. Kaisa žere biatlon tak moc, že ta snad ani nemohla skončit. Nevěřila jsem, že by to udělala.

Vy jste se v posledních třech letech umístila ve Světovém poháru vždy v nejlepší šestce. Láká vás zaútočit i na velký glóbus?
Já si spíš vždycky říkala, že kdyby se mi podařilo držet se pět let v elitní desítce, budu spokojená.

Takže žádné křišťálové sny?
Od toho jsou tam jiné. Nejsem povahově zase tolik rvavá, abych po velkém glóbu dychtila.

Kde skončil ten malý za triumf ženské štafety v minulé zimě?
Kopii mám doma na okně. Stojí tam také malý glóbus za vytrvalostní závod z předchozí zimy.

Ale místo tam ještě je?
To jo, to se udělá vždycky.

Vyberte si, slečno Soukalová

Dotazník pro šampionku

Málokdy jí rozmýšlení zabralo delší dobu - většinou měla jasno rovnou. A to nečelila Gabriela Soukalová v dotazníku MF DNES jenom jednoduchým volbám: vybírala mezi oblíbenými nápoji, sporty, ale i vlastními trenéry či zahraničními biatlonovými esy. A došlo i na kulturní témata: vždyť 26letá slečna ráda zpívá či maluje. Jak to dopadlo?

Sova, nebo skřivan?
Sova. Rána nemusím. O půlnoci bývám nejaktivnější. Na olympiádě v Soči mi vyhovovalo, když se závodilo až v devět večer.

Pivo, nebo víno?
Víno. Je sladší. Pivo je hořké.

Škola, nebo práce?
Práce. Umělecká škola mě hodně bavila. Zato na základku se mi už od první třídy chodit nechtělo. Jsem dyslektik. Se vším na mě museli čekat, to bylo dost nepříjemné.

Stojka, nebo ležka?
Ležka. Víc si při ní odpočinu.

První, nebo poslední rána?
První. Poslední ránu jsem dřív často míjela.

Individuální závod, nebo štafeta?
Štafeta. A důvod? Jednoduchý, protože sdílená radost je vždycky lepší.

Biatlonové hvězdy ze zahraničí: Martin Fourcade, nebo Ole Einar Björndalen?
Fourcade. Má hrozný charizma.

Šéftrenér Ondřej Rybář, nebo trenér žen Zdeněk Vítek?
Rybář. Oba dva mám ráda, ale Ondru znám odmalička. Patří k lidem, kterých si v životě vážím vůbec nejvíc.

Fotbal, nebo hokej?
Hokej. Je to taky zimní sport, takže k tomu mám trochu blíž.

Hory, nebo moře?
Hory. V nich mohu prožít i aktivnější dovolenou. Moře mi připadá takové cizí.

Pohádka, nebo thriller?
Pohádka. Občas jsem docela romantický typ.

Richard Krajčo, nebo Tomáš Klus?
Těžká volba. Asi Klus. Nechci se dotknout Richarda, ale Tomáš má vtipné texty, které si všude můžu i zazpívat. Mám radši veselejší náladu a atmosféru písniček.

Expresionismus, nebo impresionismus?
Jednoznačně expresionismus. Líbí se mi celý ten směr, je živější a divočejší. A Vincent van Gogh je můj nejoblíbenější umělec.