A snad tisíckrát si sám pro sebe opakoval: "Loňská sezona byl jen zlý sen. Zapomeň na ni!" Kdyby biatlonista Ondřej Moravec letos v létě navázal na to, kde v březnu skončil, možná by zahodil svou "flintu" do žita a zkusil by prorazit mezi Bauerem, Teichmanem, Colognou a spol., tedy "čistokrevnými" běžkaři.
Letohradský biatlonista už na loňský ročník Světového poháru a celkové 99. místo (oproti předchozí sezoně si pohoršil o 54 pozic) nechce vzpomínat. Raději vsadil na poctivý střelecký trénink... a udělal dobře: před dvěma týdny získal bronz na letním mistrovství Evropy a o víkendu v domácím Šedivském lomu přidal český titul v rychlostním závodě a navrch stříbro ve stíhačce.
"Zatímco vloni jsem byl před střelbou vyklepaný, teď se na ni vždycky těším. Je to divný, ale tohle všechno dělá sebedůvěra," směje se pětadvacetiletý Moravec.
Ondro, nebýt čtyř chyb na střelnici při stíhacím závodě, mohly z toho být dva tituly. To zamrzí, ne?
Zklamaný určitě nejsem. Už když jsem na první položce minul dva terče, bylomi jasné, že druhý titul mi utíká.
V loňské sezoně vás zradila právě střelba. Jak jste na ní zapracoval?
Dělám na tom už od jara. Vsadil jsem na přípravu se střelci specialisty v Plzni a když to nešlo, zastřílel jsem si na simulátoru.
Takže nejdřív pár koleček kolem bloku a pak udýchaný k simulátoru, abyste co nejvěrněji simuloval stav při závodě? (Smích). Střílel jsem spíš v klidu, v zátěži to přijde postupně. Trenažér je vlastně takový zmenšený stav a střílím na něj ze vzdálenosti kolem pěti metrů. Ale dost blbě se to vysvětluje.
Odhalily vaše plzeňské tréninky závažnější chyby, nebo bylo vše jen ve vaší hlavě?
Až mě překvapilo, že střelci profíci v podstatě neměli žádné výhrady a jen mně drobně poradili s polohou. Máte pravdu, všechno bylo jen v mojí hlavě. Zatímco vloni jsem byl před střelbou vyklepaný, teď se na ni vždycky těším. Je to divný, ale tohle všechno dělá sebedůvěra.
Nedávno jste získal bronz na letním mistrovství Evropy, teď doma v Letohradě dvě české medaile. Co očekáváte od zářijového světového šampionátu?
Bylo by dobré minimálně zopakovat třetí místo z Evropy, ale konkurence bude v Německu více než dobrá. Je jasné, že třeba domácí biatlonisté budou startovat v tom nejsilnějším možném složení.
Brzo poté vyjedete poprvé na sníh. Těšíte se nebo máte obavy?
Vážně se docela těším. V Oberhofu letos otevřeli úplně nový sněhový tunel, tak jsem na něj zvědavý. Letos najedeme na sníh asi tak o deset dnů dříve než bylo obvyklé v posledních letech. Po letním mistrovství světa máme třítýdenní blok v Rakousku, pak soustředění na sněhu ve Skandinávii, po kterém již následují závody Světového poháru.
Dáváte si nějaké konkrétní cíle?
Určitě chci napravit loňskou mizérii. A také doufám, že si udržím pohodu v hlavě.
Váš letohradský parťák Michal Šlesingr před sezonou skáče padákem, leze po skalách nebo sjíždí peřeje. Už jste také podlehl adrenalinu?
Skákal jsem vloni a byla to paráda. Letos jsme si s přítelkyní dali jen skok "na šňůře" ze dvou kilometrů. Je to trochu jednodušší, protože jen řídíte padák, ale super relax.
