Pět ze šesti závodů bylo předtím v Novém Městě odjeto a norský festival stále nebral konce.
Johannes Bö, Marte Röiselandová, Johannes Bö, Marte Röiselandová, Johannes Bö. Pět vítězství v řadě!
„Dnes to byl můj naprosto nejlepší závod všech dob, střelecky i běžecky,“ rozplýval se mladší z bratrů Böových, když v nedělním hromadném závodě mužů dokonal s převahou 46 sekund novoměstský hattrick a oslavil jej tanečním krokem před cílem á la Petter Northug.
Křik tribun, které jej oslavovaly, podmalovávaly z reproduktorů na stadionu nejprve tóny Smetanovy Vltavy, záhy však byly vystřídány Vangelisovým Dobytím ráje.
Ano, Norové našli na Vysočině svůj biatlonový ráj.
„Prosil jsem před závodem Santu, aby mi nadělil čistou střelbu. Takže to vypadá, že jsem byl letos docela hodným klukem,“ líčil dobře naladěný trojnásobný vítěz.
„Johannes je borec, neskutečně silný,“ hleděl na něj desátý Michal Krčmář. „Je na něm vidět, jak moc se biatlonem baví. Dívat se na jeho výkony je radost, vždyť v Johannesově podání vypadá biatlon tak jednoduchý. Navíc je to strašně fajn člověk, příjemný a usměvavý. Biatlon má teď štěstí na sympaťáky.“
U střelnice se v neděli tradovalo, že v těchto dnech se nacházejí v Novém Městě a okolí pouze dva Norové, kteří momentálně nejsou šťastni.
Hromadný závod žen v Novém MěstěZpravodajství ze závodu |
Jednak Egil Gjelland, někdejší kouč bratrů Böových a spol. a nyní trenér českých žen, jemuž se ani jedna svěřenkyně neprobojovala do hromadného závodu.
A pak i Anders Bratli, asistent trenéra českých mužů, který kvůli neustupující střevní chřipce ani nemohl vystrčit paty z hotelu.
Zbýval poslední závod, ženský „masák“, aby byla norská dominance ve třetím kole poháru naprosto dokonalá.
Jenže to už by toho biatlonoví Vikingové chtěli snad až moc.
Marte Olsbuová-Röiselandová tentokrát minula hned pět terčů a skončila třináctá. A její týmová kolegyně Ingrid Tandrevoldová doběhla šestá.
Hradby norského ráje zato přelezly slovenské ženy. Poprvé v historii Světových pohárů v biatlonu slavilo Slovensko vítězný double!
2. Paulina Fialková.
Čtyřiatřicetiletá matadorka Kuzminová v cíli slastně zaklonila hlavu, radostně si zakřičela a vyčerpaně se sesunula na sníh. O dvanáct sekund později pak dorazila další Slovenka a padla hned vedle ní.
Mnozí čeští fanoušci, kteří neměli v této bitvě žádnou svoji ženu, je v tomto závodě vzali i za své.
„Bylo to neskutečné,“ děkovala jim Kuzminová. „Proto do Nového Města tak rádi jezdíme na Světový pohár, ale i trénovat. Je obdivuhodné, jak tady fanoušci dokážou vytvořit něco tak moc kouzelného. Na jedné tváři měli nalepené české vlajky a na druhé slovenské. Když potom všichni u tratě volali Nasťa, Nasťa, narostla mi díky nim křídla.“
Fialková se cítila podobně. „Jsem hrdá, že čeští a slovenští fanoušci umí vytvořit tuhle atmosféru. Takovou jsem nezažila ani v Oberhofu, ani v Ruhpoldingu, ani v Anterselvě.“
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2018/2019 |
Se startovním číslem 2 pro druhou ženu Světového poháru vstupovala do posledního předvánočního závodu. „To by mě před měsícem vůbec nenapadlo, že mohu být takhle vysoko,“ přiznávala 26letá biatlonistka.
„Do sezony jsem vstupovala s tím, že chci stabilně závodit okolo 10. a 15. místa. Ale když mám takovou formu, asi musíme plány přehodnotit.“
Počtvrté v sezoně stála na stupních vítězů.
Kuzminová, trojnásobná olympijská šampionka a v minulé zimě celkově druhá v poháru za Kaisou Mäkäräinenovou, naopak vjela do sezony pomaleji, před startem jí patřila až 11. příčka ve Světovém poháru. Dvě jedničky na hrudi však proměnila na jednu v cíli.
Ve 34 letech dost možná závodí poslední sezonu.
„V prosinci jsem se chtěla hlavně zorientovat, zda má vůbec význam pokračovat v kariéře a dokončit celou sezonu,“ přiznala. „Řekli jsme si, že když se mi bude dařit, budu si závody užívat a nebudu se trápit, tak zimu dokončím. Ale kdybych se nebyla schopná chytat ostatních děvčat běžecky ani střelecky, ukončila bych sezonu předčasně.“
Nové Město jí dalo odpověď: Ono to půjde!
„Běžecká forma stoupá, což mě moc těší. Od toho se odrazíme,“ říkala.
A forma střelecká... „V prvních závodech Nasťu často třeba jen desetiny milimetru, o které létaly její rány mimo terče, dělily od úspěchu,“ podotkl její nový střelecký kouč Tomáš Kos.
Kuzminová vnímá, že střelecky je zatím nejistá. „Při každé ráně se třesu. Ale vím, kde jsou chyby. Dá se s tím pracovat.“
Kriticky zhodnotila také své nedělní střelecké vystoupení. „Říkala jsem si: Nasťo, jsi na střelnici dlouho, tak strašně dlouho. Přidýchávala jsem každou ránu. Měla jsem pocit, že nestřílím pět ran v kuse, ale vždycky jen jednu, zato pětkrát. Ale zároveň jsem na střelnici fakt bojovala. Přála jsem si, abych konečně trefila pár nul.“
Na poslední stojku dorazila první před Dorotheou Wiererovou, jednou minula, Italka taky, ale na trati se jí Kuzminová rychle vzdálila.
Sólojízda za vítězstvím následovala.
Zato za vedoucí ženou se odehrávalo v bitvě o druhé místo drama.
Fialková vyjížděla ze střelnice s odstupem třetí, těsně za ní se hnala Francouzka Anais Chevalierová. Slovenka tušila: Rozhodne poslední sjezd.
„Přemýšlela jsem o tom, kdo má lyže lepší,“ vyprávěla Fialková. „Už předtím jsem viděla, že Francouzky je mají připravené skvěle. Ani my jsme je neměly špatné, proto jsem věřila, že půjde o vyrovnaný souboj a v závěrečném kopci jí uprchnu. A najednou jsem ještě uviděla před sebou Doro Wiererovou, že už toho má dost a mele z posledního. Jakmile jsem zjistila, že mohu být dokonce i druhá, nakoplo mě to.“
Provedla, co si usmyslela, prohnala se i kolem uvadající italské ženy ve žlutém trikotu vedoucí dámy poháru. Svou druhou příčkou orazítkovala Fialková famózní den slovenských žen.
Obě Slovenky se připravují v odlišných tréninkových skupinách, Kuzminová trénuje pod vedením svého manžela Daniela s týmem mužů.
„Setkáváme se s Nasťou jen na závodech,“ popisovala Fialková. „Třeba dnes před startem jsme debatovaly o různých věcech. Vyměňujeme si informace, když se potkáme. Ale já zastávám názor, že když chcete být úspěšným sportovcem, musíte jít svojí vlastní cestou. Nikdo se ještě nestal dobrým tím, že jen někoho kopíroval.“
Kuzminová má každopádně pro svoji mladší kolegyni jen slova chvály: „Paulina od začátku sezony závodí v obrovském nasazení, pokaždé byla v desítce. Její výkonnost je obdivuhodná a já jsem ráda, že jsem se konečně mohla k ní přiblížit. Dvě Slovenky na pódiu, to je sen.“
Nastal čas opustit Nové Město.
„Letíme v pondělí ráno z Vídně, v 11.40 jsme v Norsku. Budou to veselé Vánoce,“ říkal Johannes Bö.
„Doma s rodinou zrelaxuju a z vánočního jídla načerpám novou energii,“ chystala se Paulina Fialková.
„A já se nemohu dočkat, až budu aspoň na pár dní doma s dětmi,“ přidala se Anastázia Kuzminová. „Stromeček máme v předstihu ozdobený, cukroví napečené, všechno je doma připravené.“
Po kratičkém oddychu jim začne dřina nanovo.
„Na novoročním soustředění se pokusím zklidnit střelbu a odstranit chyby, co při ní dělám,“ už teď přemýšlí šampionka hromadného závodu.