„Na střelnici se nepoštěstilo,“ líčila Gabriela Soukalová po závodě. „Jak jsem si vybírala štěstí během celé sezony, tak tady se mi to asi začalo vracet.“
Jak vracet?
Celou sezonu jsme měla kalibrové rány, které lízaly terče a padaly. Zato tady mám kalibrové rány, po kterých mi už terče nepadají. To je zákon schválnosti, jak ve sportu, tak v životě. Ne vždy se daří.
Co tedy bylo dnes na střelnici špatně?
Neuměla jsem tu svoji střelbu líp podržet. Nejvíc mě mrzí první položka, protože od té se pak samozřejmě odvíjí celý závod. Když jsem hned po ní viděla, že mám vybranou chybu, snažila jsem se tím víc křečovitě držet ty další střelby. Ale na poslední stojce, jakmile jsem udělala další chybu, jsem pochopila, že to určitě na medaile nebude stačit.
Kam ta rána šla?
Nevím. Já jsem momentálně v takovém střeleckém rozpoložení, že se musím ptát všech okolo, kam mi to letělo. Protože já teď vůbec nejsem schopná zpětné vazby.
Po čtvrté střelbě jste směrem k trenéru Vítkovi vrhla smutný pohled a pokrčila jste rameny.
Tehdy mi bylo jasné, že jsem si odstřelila medaili. V té chvíli mě to zamrzelo. Kdyby ta střelba byla čistá, vyráželo by se mi do posledního kola rozhodně líp, to nebudu lhát.
Běželo se vám dnes hůř než ve sprintu?
Jo, hůř. Bylo to dlouhé a pořád jsem bojovala na trati s jednou Švýcarkou. Ale nakonec jsem byla ráda, že jsem jí pustila před sebe, protože mi díky ní mnohem víc utekl celý závod. Jela jsem za ní dvě kola a bylo příjemnější se za ní vyvážet, měly jsme zhruba stejné tempo.
Gabríela Soukalová dojíždí do cíle vytrvalostního závodu.
V posledním kole jste i navzdory mizející medaili ze sebe vymáčkla, co se dalo.
To ano. Já si dobře uvědomovala, že už nemám šanci útočit na kovy, ale zároveň jsem se přesvědčovala: Každý bod je kvůli glóbu dobrý - a snažila jsem se proto o každou vteřinu i příčku tvrdě bojovat a vydat ze sebe úplně všechno. Věděla jsem, že tam mám kolem sebe časově Gužikovou a Dahlmeierovou. Na Kristynu Gužikovou jsem si troufala, že ji mohu dát, ale o Lauře Dahlmeierové vím, že je bezvadná běžkyně. A hlavně poslední kola mívá strašně silná. Takže v jejím případě jsem byla nohama na zemi a moc jsem nevěřila, že bych ji mohla porazit.
Kdybyste tedy měla celý závod zhodnotit...
... tak nemohu říct, že bych s ním byla nespokojená, protože páté místo na mistrovství je určitě super a do celkového pořadí svěťáku je nutné držet se neustále v desítce.
Stále vás v neděli čeká hromadný závod. Můžete šampionát uzavřít medailí.
To by rozhodně byla paráda. Ale já si tady na té střelnici moc nevěřím a takové ty naděje, které jsem měla na začátku šampionátu, se trošičku vytrácejí. Ale třeba budu mít víc štěstí.
Co by vám pomohlo k návratu sebedůvěry?
Pomohlo by mi, kdybych v předchozích závodech nechybovala tolik, jak jsem chybovala. Protože stačí jeden nepovedený závod, který tu sebedůvěru odstřelí daleko,a ta se pak hůř hledá.
Připomíná vám to čekání na medaili v olympijském Soči?
To je pravda.
A věříte, že by se mohl zopakovat i jeho tehdejší happyend?
I když mi to teď všichni říkají, moc tomu nevěřím. Hodně lidí mi Soči po dnešním závodě připomínalo, i zahraniční média. Povídali: Last race, last race. A já se usmála a řekla jim: No to určitě, uvidíme. Jasně, bylo by to super. Naděje umírá poslední, udělám pro to všechno a rozhodně bych českým fanouškům chtěla dát tu medaili za držení palců a oporu, kterou v nich máme. Ale kolikrát čím víc chcete, tím víc to škodí.
Ve Světovém poháru dnes Marie Dorinová-Habertová stáhla váš náskok o dalších 20 bodů. Co její formě říkáte? (Soukalová nyní vede o 86 bodů, ale po škrtnutí dvou nejhorších výsledků by to nyní bylo jen 51 bodů).
Je velmi silná, když se má připravit na určitou část sezony. Tohle Francouzi umí vyšperkovat. Medaile jsou pro Marie odměnou za tvrdou práci. Trochu jsem to i čekala, byla mojí favoritkou. A mistrovství světa je teď její.
Naopak Dorothea Wiererová už z boje o titul ve Světovém poháru odpadává.
Bavily jsme se spolu a Doro mi říkala: Začínám už cítit velkou únavu, fyzicky je to pro mě strašně náročné a běhá se mi hůř a hůř. Je to pochopitelné, vždyť těch závodů máme vážně hrozně moc. Je tak obtížné udržet formu po celou sezonu.
