Při stojkách se vám začaly najednou třást nohy. Co se tam dělo?
Střílel jsem je pomaleji, protože už při první stojce jsem po třetí ráně začal nohy cítit. Třásly se mi podobně jako při štafetě. Jsem rád, že jsem i přes tyhle problémy dokázal položku uhlídat.
Na čtvrtou ránu jste čekal zhruba osm vteřin.
Jo, tři jsem odstřílel a najednou se to ve mně spustilo a ty nohy byly špatné.
Jediné možné rozhodnutí bylo odložit ránu?
Vnímal jsem, že bych ji nedal. Měl jsem nohy povolené a vzpíraly se. Bylo mi jasné, že bych nespustil na terči. Tak jsem ránu odložil, snažil jsem se trochu uklidnit a najet na ni znova. A dobře to dopadlo.
Běžecky jste se na trati cítil podobně dobře jako včera?
Snažil jsem se podat stejně dobrý běžecký výkon, ale únava z trati potom i na té střelnici naběhne. Navíc příjezd na střelnici tady není jednoduchý, nejdřív se musíte vydrápat na tu střechu, pak musíte makat na rovině. Trošku jsem s tím zápasil. Ale víc mě mrzí to jediné kolo při úvodní ležce. Nebyl jsem si vědom chyby, jenže ta rána letěla mimo na šest hodin. Nevím, jestli jsem ji dřív spustil. Asi ano. Je to škoda.
Přesto jste do posledního kola vyjížděl čtvrtý, jen šest vteřin za duem Tarjei Boe-Šipulin. Věřil jste v medaili?
Když jsem za nima vyrazil, měl jsem víru v sebe, že bych je mohl docuknout. Byl jsem dostatečně nakoplý, sjížděl jsem je a na posledním kopci jsem se ocitl snad metr za nima. Ale tím, jak jsem je sjížděl, jsem v tom posledním kopci jel dost natvrdo, přes závit. A na následné rovině se pak metr ten natáhl do nějakých osmi metrů. To už byla vzdálenost, která se docuknout nedala.
První se štafetou, sedmý v sobotu, čtvrtý nyní - to je však zatím vynikající bilance z Kontiolahti, ne?
Jo, bilance je to nádherná, to stoprocentně. Kdyby mi někdo řekl, že budu ve stíhačce čtvrtý, tak to před závody beru. Ale každý sportovec ví, že čtvrté místo je nejméně vděčné.
