Jednou z nich - tou smíšenou - šampionát ve čtvrtek odstartuje. „Jsem moc ráda, že se začíná mixem. Kratší vzdálenosti jsou na úvod lepší. Člověk to tak trochu prubne, zkusí si to před delšími vzdálenostmi. Hodně to vítám,“ řekla 25letá biatlonistka.
Jak vám ve smíšené štafetě pomáhají úspěchy, kterých jste s ní v poslední době dosáhla?
Pomáhají určitě. Výsledky za námi jsou. Ale je fakt, že čím méně si to člověk připouští, tím je to lepší. Síla našich výkonů je možná i v tom, že se nikdo moc neupíná k výsledkům, co má za sebou. Jedeme každý závod od znovu, silných týmů tam je velká spousta. Víme, co dokážou udělat podmínky na trati. Jednou vám foukne a jednou ne. Faktorů, které to můžou ovlivnit, je celá řada. Uvidíme, budeme se těšit.
Běžecky se špatně necítím, hlásí Vítková Veronika Vítková Rozhovor s třetí ženou Světového poháru před startem světového šampionátu čtěte ZDE. |
Stanovila jste si před mistrovstvím světa nějaký cíl?
Letos určitě nespoléhám na individuální výsledky. Ale věřím, že kdyby se nám povedly štafety... Stabilita ve výsledcích tam byla. Kdyby se nám to všem sešlo, tak by to mohlo být hodně fajn.
Cítíte, že se vám v průběhu sezony vrátila běžecká pohoda?
Cítila jsem se teď ke konci lépe. Ale je fakt, že hodně lidí ví o těch mých houpačkách ve výkonnosti. Jednou jdu na start odhodlaná, cítím se dobře a potom ten výsledek není až takový, jak bych třeba předpokládala. A naopak. Snad se to teď co nejlépe sejde. Celou sezonu to nebylo úplně spolehlivé, hlavně ta běžecká stránka.
Jak probíhala příprava ve slovinské Pokljuce?
Především v dobré náladě. Zdraví při nás díky bohu stálo. Snažili jsme se připravit asi stejně jako předchozí roky před velkými akcemi. Máme z toho dobrý pocit, tak teď se ukáže, jak dobře jsme se připravili.
Snažili jste se spíš uvolnit psychicky?
Podle mě nebylo až tolik času, aby člověk mohl udělat nějaký radikálnější skok ve výkonnosti. Ale tím, že je mistrovství situované na konec sezony, tak si všichni potřebovali spíš odpočinout, hodit se do klidu a udělat si dobrou náladu, než tam nějak přehnaně hrotit kilometry. Na poslední chvíli už člověk stejně nic moc nenatrénuje. Tam je podle mě spíš otázkou psychika a to, jestli zůstaneme zdraví.
Petr Koukal a Gabriela Soukalová
Na pár dnů za vámi přijel přítel, badmintonista Petr Koukal. Pomohlo vám to vyčistit hlavu?
To bylo hrozně příjemné. Byla jsem ráda, protože i vzhledem k tomu, že se teď přes zimu moc domů nedostaneme, tak využíváme každou možnost se takhle vidět. Vždycky, když to jde, tak je to fajn.
Jak se těšíte do finského Kontiolahti?
Těším. Na počasí tolik ne, ale na závody. Pořád věřím, že podmínky nebudou až tak extrémní jako v předešlém roce, kdy si úplně živě vzpomínám, jak se tam chvílemi nadzvedávaly i koberce, což bylo dost nepříjemné. Ale věřím, že třeba letos to bude lepší. Závodů je tam opravdu hodně, takže počasí bude mít dost šancí. Věřím, že naše příprava byla natolik kvalitní, že naše zkušenosti přeneseme do těch závodů.
Dalo se v přípravě nějak nasimulovat větrné počasí?
Spíš bych tu otázku chytla za druhý konec. Někteří z nás občas simulují, že foukalo, aby zamaskovali svou neúspěšnost střelby. Když se trenér občas zeptá, kde to bylo, tak já řeknu: Ježiš, to nešlo, viděli jste tu polohu... Ne, dělám si legraci. Občas se stalo, že jsme se na to trochu odvolávali, ale ono nám to stejně není moc platné. Myslím si, že i ty povětrnostní podmínky jsme si zkusili teď při přípravě, kdy tam asi dva dny foukalo opravdu hodně. Trochu jsme si to mohli přiblížit.
Co se týká přípravy: chystala jste si do Finska i nějaké pěvecké číslo?
Ne, nad tím jsem ani nepřemýšlela. Ale uvidíme: třeba když někdo vyhraje...
