Poprvé v historii se v Oberhofu stalo, že na pódium pro tři nejlepší vystoupaly v závodě s hromadným startem dvě Češky.
Suverénní Koukalovou doplnila překvapivě Puskarčíková, které se ve sprintu ani ve stíhacím závodě nedařilo. Z Durynského lesa si však veze vyrovnání nejlepšího výsledku v kariéře, do sbírky si připsala závodnice z Harrachova druhý bronz.
„Tím, jak jsme tam byly s Gabčou, tak to bylo bezvadné. To se ta radost hnedka násobí. Doufám, že zase přijede Verča Vítková. Kdybychom tam byly všechny tři, to by bylo vůbec nejlepší,“ prohlásila šestadvacetiletá česká biatlonistka. „Bylo to skvělé, ale první bedna je první bedna.“
Ceníte si víc třetího místa z Pokljuky ve stíhačce?
Teď jsem opravdu šťastná, i když Pokljuku toto třetí místo nepřekonalo. V Pokljuce to totiž bylo poprvé, a na to se nezapomíná. Na druhou stranu jsem si tady už na trati třetí místo více vychutnala, užila, kdežto v Pokljuce jsem musel bojovat až do posledních metrů. Teď jsem se smála, tam to byl nervák až do konce.
Kolegyně Koukalová vyzdvihla to, jak jste se dokázala vrátit do špičky po vánoční nemoci. Co vám vlastně bylo?
Neměla jsem vyloženě chřipku. Ale bolelo mě v krku a trápila mě rýma. Začínalo mi to už před Novým Městem. Tam jsem to ještě nějak odjela a pak jsem lehla. Dvakrát jsem se snažila ještě trénovat, ale musela jsem jít domů, takže jsem třeba osm dní vůbec nic nedělala. Až dva dny před odjezdem do Oberhofu jsem pak trénovala tak, jak bych si přála.
Fotogalerie |
Jak jste se pak cítila v samotných závodech?
Ve sprintu jsem se trápila, ve stíhačce jsem se cítila nadějněji a hromaďák se mi neuvěřitelně povedl, tedy hlavně střelecky. I když energie pořád chyběla. Běžeckou formu ještě stále nemám optimální, navíc to byl třetí závod, takže jsem byla unavená. Snad to bude lepší a lepší. Doufala jsem, že bych mohla být sem tam do desítky, tohle jsem si ani nepředstavovala. Je to sen.
Vy a Gabriela Koukalová jste jako jediné dvě biatlonistky měly střelbu za nula.
Jsem ráda, že mi zůstala střelecká forma. Trochu jsem se po sprintu a po stíhačce bála, jestli jsem z té vlny nesjela. Hromaďák mě nabudil, že to tam pořád je, snad to takhle půjde dál. Kéž by to vydrželo.
Měla jste nějakou kritickou položku?
Ještě jsem s ním rozbor neměla. Ale pocitově jsem nezaregistrovala žádný problém. Když jsem přijela na poslední střelbu, viděla jsem, že ji Gábina dala čistě. Měla jsem radost a možná i to mi pomohlo.
Neříkala jste si na trati, že jde všechno až moc hladce? „Nelekla“ jste se, že můžete být na stupních vítězů?
Během závodu jsem se vůbec nestresovala tím, co by se stalo kdyby. Jen před závěrečnou položkou mě takové myšlenky na chvilku přepadly, ale hned jsem je hodila za hlavu s tím, že to zkusím opět za nula, že mi střelba sedí. Prostě pohoda. Možná to bylo i tím, že Světový pohár už pár let jezdím a z každého startu se nestresuju. Vím, že pak přijde další závod.
Jak se všechno odehrálo?Přečtěte si reportáž z nedělního závodu.  |
Do Ruhpoldingu pojedete s lepší náladou, že?
Určitě, mám to tam moc ráda, takže se tam těším.
Navíc jste momentálně devátá v hodnocení Světového poháru.
Hodně to pro mě znamená. Jsem ráda, že jsem se mezi těch deset nejlepších dokázala dostat. Uvidíme, jestli se tam ještě chvíli udržím, nebo mě zase odšoupnou. Každopádně být do desítky je mazec. To se mi ani nesnilo, abych tam byla tak vysoko. Myslela jsem si na umístění někde kolem dvacítky.
Jak jste úspěch s Koukalovou oslavily?
Byly tam nějaké objímačky, tancovačky. Teď už zase balíme, v pondělí jedeme do Ruhpoldingu. Půjdu na večeři a lehnu si. Oslavy nebudou.
