„Je to hybrid, proti kterému se nebouříme jen proto, že běh má po olympiádě skandálů až dost a další by mu mohly jen uškodit. Po sezoně se ale se svým názorem určitě ozveme,“ nechal se slyšet norský běžec Thomas Alsgaard.
V čem skiatlon spočívá? Po hromadném startu se muži vydají na deset kilometrů klasickou technikou, které absolvují ve třech okruzích tak, aby je diváci na stadionu viděli co nejčastěji. Když projedou kolem tribun potřetí, zamíří do dep označených podle svých startovních čísel. Tam si musí přezout minimálně lyže, které uloží do depa nejpozději už čtvrt hodiny před startem závodu. Povolena je výměna i bot a holí. Následujících deset kilometrů totiž absolvují volnou, neboli bruslařskou technikou, která je o poznání rychlejší, avšak pro odraz je třeba delších holí. Pro ženy platí totéž, jen vzdálenosti jsou poloviční, tedy pět kilometrů klasicky a pět kilometrů volně.
Při pátečním oficiálním tréninku tak byly k vidění komické situace. Vedoucí závodnice Světového poháru Norka Bente Skariová například dobrou půlhodinku v depu trénovala, jak co nejrychleji nasunout boty do vázání. S časem kolem čtyř vteřin odcházela viditelně spokojena.
To Lukáš Bauer se trápil. „Levou nohu napoprvé do vázání trefím tak s padesátiprocentní úspěšností,“ rozčiloval se.
Další Norka Anita Moenová zase lyžovala s klasickou botou na levé a vyšší bruslařskou na pravé noze. „Přezouvat boty nebude snad nikdo, ztratil by tak nejmíň minutu. Jde tedy o to správně se rozhodnout, v kterých botách lze lépe absolvovat obě techniky,“ předpovídal servisman Jan Pešina.
Čeští běžci jednoznačně upřednostní bruslařské boty. „Jet bruslení v těch na klasiku, to bych taky tři dny nemusela rozchodit,“ soudí Kateřina Neumannová. „Tím, že noha není upevněná, tak pracují úplně jiné svaly a pěkně bolí holeně.“
Nevýhoda bruslařských bot však spočívá v tom, že jsou pevnější, pro odraz v klasické technice tedy mnohem méně ohebné. S tím si originálně poradili Norové, kteří si podrážku u bot seřízli.
„To je kvůli jednomu závodu docela frajeřina,“ komentoval jejich počínání Martin Koukal. Sám je však jedním z mála, kdo se na závod těší. „V balíku se klasika nepojede moc rychle, tam bych se mohl udržet a zároveň se nenechat vybláznit k tempu, ze kterého mi brzo dojde,“ připomněl své pověstné raketové starty, které se mu však obvykle nevyplácejí.
Italští běžci na čele s Christianem Zorzim se snažili vymyslet, jak ušetřit čas tím, že si hole vymění ještě během klasické části, před závěrečným sjezdem, během něhož budou mít čas si je správně na ruce upevnit. „To jim ale zřejmě nedovolíme, vybavení se smí měnit jednoznačně pouze v depu,“ prohlásil ředitel Světového poháru Bengt Erik Bengtsson, který stejně jako zástupci mnoha lyžařských firem neskrýval z vynalézavosti závodníků určité rozpaky. „Když lidi uvidí, že se dají obě techniky odjet v jedněch botách, moc to prodej nepodpoří. Firmy se hodně vztekají, ale výměnu bot se jim prosadit nepodaří,“ soudí Pešina.
„Nejdřív se mělo vymyslet správné vybavení a potom teprve nová disciplína. Naopak to není nejšťastnější,“ podpořila jeho slova nejlepší z ruských běžkyň na startu Nina Gavriljuková.
Pro Kateřinu Neumannovou znamená závod na netradiční trati rovněž jeden z rozhodujících momentů v souboji se Skariovou o křišťálový glóbus pro celkovou vítězku Světového poháru.
„Rozhodující bude trefit našlápnutí do bot hned napoprvé,“ prorokovala s jistou nadsázkou. „Bojím se, že úvodní část se pojede stejně rychle jako samostatná pětka, budeme po sobě pěkně šlapat a těch druhých kilometrů bude hlavně o tom, kdo tam jak dlouho uvisí. Na Bente bych tady měla získat nějaký bodový náskok, ale je to trať, na které se může stát cokoliv,“ dodala.
