Přitom poslední olympijskou sezonu ztratila kvůli operaci achilovky. "Spousta lidí nevěřila, že se vrátím. Já v to doufala. Povedlo se mi to. A jsem ještě silnější. Poslední dva roky byly nejlepší v mé kariéře," říkala 29letá hvězda světové atletiky.
Na mistrovství Evropy minulý týden od ní švédské publikum čekalo zlato. Ona však získala "jen" bronz.
Na Zlaté lize v Curychu mohla soupeřkám porážku vrátit. "Mám stejný cíl v každém závodě: vyhrát a skákat tak vysoko, jak jen to jde," prohlásila. Pak se na chvilku odmlčela. "Nudná odpověď, co? Ale ona je to pravda," rozesmála se.
Působíte jako velice optimistický člověk. Jste taková ve skutečnosti?
Jsem pozitivní. A neklidná. Chci výsledky a tvrdě na ně dřu.
Když říkáte, že jste neposedná, máte ráda adrenalinové sporty?
Ráda hraju tenis a doufám, že jednou ho budu obstojně umět. Pak se také často potápím, každý rok po atletické sezoně jedu na potápěčské prázdniny.
Proč jste si tedy vybrala atletiku?
Začínala jsem fotbalem, jenže nebyla jsem správný týmový hráč. Pro mě bylo důležité vyhrávat, takže jsem se snažila hrát všude, běhala jsem od branky až po útok.
Jste hvězdou švédské atletiky, ale žijete v Monaku. Proč?
Je to pro mě dobré ekonomicky i kvůli soukromí. Když závodím, chci, aby každý viděl, co dělám, ale jinak nejsem moc ráda slavná. V Monaku mám snazší život, nikdo mě nezná. Jsem ráda, že ve Švédsku je tak velký zájem o atletiku, ale někdy je toho moc.
Jak se k vám lidé doma chovali po mistrovství Evropy? Čekala se od vás zlatá medaile, brala jste bronz.
Možná byli zklamaní, ale ne naštvaní. Nechodila jsem po ulici a neptala se.
Není trochu zvláštní, že vás překonala a triumfovala Belgičanka Tia Hellebautová, bývalá sedmibojařka?
Jenže ona už teď není sedmibojařka! Věděla jsem, že se zlepší. Měla bych jí říct: Zastav. Ale ona je velmi milá holka.
A co vy, také byste si sedmiboj zkusila?
Byla jsem v něm švédskou juniorskou mistryní. Pomohlo mi to. Ale mohla bych být jen slušná sedmibojařka, žádná světová třída. Jsem výbušná, ale ne rychlá od přírody. Na dálku, překážky a dvoustovku bych nebyla dost rychlá.
V ženské výšce je velká konkurence. Nechtěla byste být na vrcholu sama?
Chtěla. Ale ne tak, aby ostatní soupeřky skákaly méně. Jen v případě, že já bych skákala výš.
Jak vysoko?
210 centimetrů (světový rekord – pozn. aut.). Nemožné to není, jsem velmi blízko. Je třeba přidat trochu koření, donutit mozek myslet jinak.
Co je pro vás na výšce nejhezčí?
Podpora diváků, když vám fandí celé hlediště a máte dobrý den. To si pak připadám jako rocková hvězda.
