Nejprve Djokovičovi stejně jako ostatní lidé utíkali do krytů. Nálety NATO v březnu 1999 přirozeně vyděsily bělehradské obyvatele. Už po týdnu se však manželé Srdjan s Dijanou a jejich tři kluci přestali schovávat. A vyrazili na kurty. Často hráli blízko oblastí, jež předtím byly bombardované a kde pravděpodobnost dalšího útoku byla menší.
"Přece jsme nemohli jen sedět doma a brečet," vyprávěla kdysi Dijana Djokovičová pro časopis Sports Illustrated. "Trénovali jsme za ječení sirén, ale byl to jediný způsob, jak se s tím vším vyrovnat."
I takovými zkouškami musel projít tehdy 12letý Novak Djokovič, Berdychův soupeř v dnešním wimbledonském čtvrtfinále.
Zatímco se All England Club (samozřejmě pouze obrazně) minulý týden otřásal po senzačních výpadcích Nadala a Federera, pružný srbský fakír prokráčel čtyřmi koly s lehkostí a bez ztráty setu. Z cesty se mu klidili Němec Mayer, Američan Reynolds, Francouz Chardy i nebezpečný Haas, další Němec.
Djokovič tvrdí, že se cítí stejně skvěle jako v roce 2011, kdy turnaj ovládl. "A možná ještě lépe," dodává. "Fyzicky i psychicky jsem vyrovnaný a díky tomu ze sebe dokážu vydolovat maximum."
To není příznivá zpráva pro Berdycha, světovou šestku, jenž prahne po prvním grandslamovém titulu. S Djokovičem má bilanci 2:13, v lednu mu podlehl ve čtvrtfinále Australian Open. Má mu tedy co odvádět. Jenže bude to na centrkurtu další ukrutně těžká šichta.
Zatímco většinu ostatních rivalů Berdych srazí jednou ranou k lajně, na Djokoviče kolikrát nestačí ani tři. Srb je navíc mistrem protiútoků. Vymaní se z obrany a jako kobra bleskově uštkne. "Má čisté a krásné údery," říká Berdych s kapkou obdivu v hlase.
Do boje, který bude k vidění na Fandovi, ale určitě půjde nabroušený. Chce se opřít o pádný servis. Na trávě by přece jen mohl zakončovat snáz než na jiných površích. Nehodlá se nechat zatlačit, naopak sám se pokusí postoupit si do kurtu a tlouct do míčů hned po odskoku, aby hru zrychlil.
"To se mi vyplatilo v posledním vzájemném zápase na antuce v Římě, kde mi Novak dlouho nedal jedinou šanci. Ale pak se jedna objevila, mně se ji povedlo využít a výsledek otočit," vybavil si Berdych květnový duel, v němž prolomil sérii 11 porážek s Djokovičem.
Poslední bitvu tedy vyhrál. Stejně jako jediné střetnutí na trávě - v semifinále Wimbledonu 2010. "Takže moje bilance s Tomášem je vlastně negativní," prohlásil 26letý Djokovič.
Dvěma neúspěchy se však nenechá rozhodit. Vždyť jako chlapec trénoval i při leteckém poplachu a na předchozích 12 grandslamech se pokaždé dostal aspoň do semifinále. Berdychovi se to ve stejném období povedlo dvakrát.
"Novak má silný smysl pro odplatu. Prohru z Říma si pamatuje a určitě to na dvorci bude chtít ukázat," říká zkušený srbský tenisový reportér Vojin Veličkovič. "A taky si chce spravit chuť po Roland Garros," tvrdí Berdych.
"Djoker" v Paříži podlehl v pětisetovém boji o postup do finále pozdějšímu šampionu Nadalovi. Od Wimbledonu 2010, na němž ho Berdych skolil 6:3, 7:6, 6:3, se výrazně zlepšil. Z prince povýšil na panovníka. Zbavil se potíží, kterými ho mořila alergie na lepek. Vybrousil podání. Dozrál.
"Tomášovi tráva sedí. Jeho servis a forhend jsou nebezpečné zbraně. Má silné nohy," říká Djokovič s respektem. I při těch větách z něj však sálá sebevědomí člověka, jehož jen tak něco nepoloží.
