Přitom inovativní sukénky přinesly Běloruskám štěstí proti Ruskám po mistrovství světa i letos na "Evropě". Jenomže loni porazily rivala ve čtvrtfinále a byly za hrdinky. Letos jim výhra byla k ničemu.
Selhaly totiž jindy. Už jejich příprava nestála za mnoho. Na hlavním turnaji pak znovu nestačily na Česko. Neurvaly zápas s Litvou. A nakonec podlehly extrémně namotivovaným Turkyním, které jim v utkání o všechno nedovolily nic a vyhrály 65:56.
Marně se běloruská křídelnice Taťána Trojná vymlouvala na tureckou střeleckou převahu, když poznamenala: "Pro oba to byl zápas typu "vyhraješ, nebo končíš". Turkyně se trefovaly, daly skoro všechno, na rozdíl od nás." Pravdu měla spíš při větách následujících. "Bylo to strašně nervózní, chaotické v útoku. No a tohle je výsledek," řekla.
"Prohráli jsme si to na doskoku," klopil oči běloruský kouč Anatolij Bujalski. Jindy nemyslitelná věc, když má tým ve svém středu dvě věže Jelenu Levčenkovou a Anastasii Veremejenkovou. V pondělí to ale byla pravda.
V předchozích zápasech potápěly Bělorusky hlavně ztráty. Po 22 kouscích v úvodním duelu s Velkou Británií si právě na tenhle fakt postěžovala Levčenková. "Musíme to zlepšit," poznamenala. Nepovedlo se.
Rozpaky vzbuzovaly hlavně výkony Veremejenkové, která nezasáhla do utkání s Izraelem a v těch ostatních byla stínem sebe samé, jen o rok či dva mladší.
No a samozřejmě zoufalá byla běloruská střelba. Tým neměl v konečném účtování ani jednu střelkyni s dvouciferným průměrem. Dvacetiprocentní zakončení za tři body je velká mizérie.
Strojově sehrané Bělorusky tedy končí. Jejich trenér Bujalski... Ten možná taky. Po zápase se z něj povedlo vypáčit jen pár vět, spíš frází. Ti, kteří ho viděli, hleděli na zlomeného muže.
