Do budovy Czech Tourism na pražských Vinohradech dorazily na úterní tiskovou konferenci beachvolejbalistky zachumlané v teplých péřových bundách. Tváře ještě měly červené od venkovního chladu.
„Musely jsme jít od auta asi čtyři minuty pěšky, byla nám zima. Do tepla neutíkám, protože chci být doma s rodinou, chci si užít domova, protože vím, že zase po Novém roce vyrazíme na cesty na turnaje. Ale zima je pro mě nutné zlo,“ řekla s úsměvem 28letá beachvolejbalistka Sluková, která si letos vzala svého trenéra Simona Nausche.
Společně s o dva roky mladší parťačkou, manželem a také Martinem Léblem, novým vedoucím beachvolejbalového úseku Českého volejbalového svazu, představili projekt Zažij beachvolejbal (viz box v článku). Sluková s Hermanovou si tím zpestří zimní přípravu.
Tenistky hovoří po sezoně o tom, že nechtějí na nějaký čas vidět raketu. Jak to máte vy s míčem?
Sluková: Záleží na situaci. Když jsme měly po posledním turnaji v Los Angeles v srpnu delší volno, tak jsem opravdu byla spokojená a míč jsem obcházela velkým obloukem. Ale doma máme všechny možné míče všech různých velikostí a podob, takže občas mi to nedá a vezmu nějaký do ruky. Nebo si hraju se psem s míčem. Ale že bych si šla sama zatrénovat do haly? Tak vážné to se mnou ještě není.
Hermannová: Teď je to v pohodě, ale taky jsem byla ráda po sezoně, že míč nějakou dobu neuvidím. Ale nebylo to tak, že bych měla averzi, to já bych si ho vzala do postele a spala s ním. Ale pinkat bych do něj nemusela. To jsme si splnily. Dva měsíce jsme měly trénovat, ale trenér to odsunul, protože viděl, že si užíváme jiného druhu tréninku. Byl rád, že jsme něco natrénovaly po fyzické a mentální stránce. Beachvolejbal šel na chvíli stranou.
Sluková: Jo, fyzicky se udržujeme. Před týdnem jsme dohrály halový evropský turnaj v Pelhřimově. Začátkem února nás čeká první turnaj v Americe. Do té doby se budeme chtít naladit, přichystat se i na balonech. Ale hlavně musíme vydržet zdravotně, aby nás něco neskolilo.
Zažij beachvolejbalHektický den čeká plážové volejbalistky Markétu Slukovou a Barborou Hermannovou. Ve čtvrtek v rámci akce Zažij beachvolejbal objedou tři areály, budou se podepisovat a předvedou, jak trénují. "Plán máme nabitý, ale je to šance ukázat se dětem, motivovat je a dát jim impulz, že když na sobě budou makat, tak dveře do světa jsou otevřené pro všechny," řekla Sluková. "Moc času ukázat se doma nemáme, takže jsme rády, že dětem můžeme dodat motivaci do tréninku a udělat jim radost," doplnila Hermannová. Letošní vicemistryně Evropy a účastnice olympiády v Riu se na státní svátek 17. listopadu objeví v Praze v klubu Ládví, na Pankráci předají ceny dětem po turnaji pražské juniorské ligy a pak budou spěchat do Pelhřimova, kde mají v plánu trénink s mládeží a poté autogramiádu. Nového projektu se zúčastní i další přední čeští hráči. Letošní mistryně republiky Kristýna Kolocová s Michalou Kvapilovou budou v Záběhlicích, nedávní vítězové turnaje CEV Ondřej Perušič, David Schweiner zase na Strahově. Kromě Prahy a Pelhřimova se bude beachvolejbal prezentovat i v Plzni a Pardubicích. "Za poslední dva tři roky je obrovský nárůst dětí a naším cílem je zkvalitnit systém turnajů a vzdělávání trenérů, abychom byli z té obrovské masy schopni generovat další olympioniky," řekl vedoucí úseku beachvolejbalu a bývalý hráč Martin Lébl. |
V uplynulé sezoně vás obě zranění trápila. Změnily jste kvůli tomu nějak přípravu?
Sluková: Zranění se někdy nedá moc zabránit. Chodíme na fyzioterapii, na masáže. Jenže třeba nějaké srážce na hřišti nezabráníme. Ale začaly jsme chodit na kryoterapii, což si hodně pochvalujeme. Zatím se nám vyhýbají choroby, které vznikají z tohohle počasí. Trošku se tím otužujeme.
V kryokomoře vám ta zima nevadí, Markéto?
Sluková: No ale já tam hrozně trpím. (smích) Vždycky tři minuty a pak smrt. Jak jsem teplomil, tak mi přijde, že mi zima začíná vypínat všechny nezbytné životní funkce.
Hermannová: Minule jsem si udělala rekord. Normálně tam chodíme na tři minuty, teď jsem vydržela 4:38. Překonala jsem i trenéra, tak byl naštvanej. (smích) Nevadí mi ani studená voda po sauně nebo ledová lázeň. V rámci regenerace je to oukej, ale jinak bych ráno jako plavci do ledové vody nešla. Čím jsem starší, tak mi zima leze daleko víc pod kabát.
Báro, vy jste zmínila mentální přípravu. Psychologové a jejich mentální koučink už se dostává i do beachvolejbalu?
Hermannová: Jo, proniká to už i do beachvolejbalu víc a víc. Našli jsme fajn lidi. Probíhá to takovým stylem, že se hodně povídá. Člověk se musí hodně otevřít, říct, co má na srdci, nesmí se bát a říct i takové věci, které by jinak neřekl. Všichni sportovci na hřišti umějí předvést svůj výkon, ale záleží na tom, co udělá hlava. Na tom se dá pořád pracovat a zlepšovat se. Myslím, že je to důležité.
Býváte na kurtu trémistka?
Hermannová: Myslím, že čím jsem starší, tak jsem víc a víc nervóznější před zápasem. Ale už poznám, kdy je ta nervozita jenom v břiše třeba před prvním zápasem po delší pauze, která je s prvním balonem pryč. Ale pak je nervozita, kdy chcete dokázat, že jste nejlepší a vyhrát všechny balony. Situace na hřišti je pak jiná, než když sedíte v šatně. Na kurtu nemůžete nikam utéct, hrnou se na vás míče ze všech stran, nemůžete si vydechnout a uklidnit se. Tam je potřeba s tím pracovat. Většinou to dělám tak, že se to snažím otočit do toho míče. Ale někdy jsem naštvaná a je to na mě vidět.
Ukázat se budete moct na turnaji světové série na Štvanici. Těšíte se? Nebo jste spíš nervózní?
Hermannová: Na Štvanici chodí hodně lidí, fandí, což je super. Potáhnou nás, ale na druhou stranu když si uvědomím, kdo všechno bude sedět v obecenstvu. Před rodinou se člověk chce ukázat v tom nejlepším a když se to nedejbože nevede, tak pak začne člověk myslet na to, co si o mě budou říkat a takové blbosti... Ale těším se moc, bude to hezká akce. Chodila jsem tam už jako divák, dvakrát jsem tam hrála. Je dobře, že je turnaj zpátky. Doufám, že budeme zdravé, abychom se tam mohly ukázat. Byla jsem tehdy v jiné pozici, teď jsme v Česku párem číslo jedna. Takže nervózní budu určitě.
Sluková: Každý turnaj doma je výzva. Zvlášť na turnaji nejvyšší světové úrovně chcete uhrát to nejlepší. Ale nechtěla bych na nás dávat extra tlak, protože my vždycky chceme hrát hezky, podávat výkony na hranici svých možností. Systém se trochu změnil, asi se bude hrát jen na jednu porážku, což je ještě větší výzva než dosud, ale moc se na turnaj těším. Přes rok hodně cestujeme a já bydlím od Štvanice asi deset minut, takže budu zase jednou doma. Snad vyjde počasí.
Sluková: Rio bylo krásné zadostiučinění
Byla pro vás olympiáda v Riu nejhezčím zážitkem v beachvolejbalové kariéře?
Sluková: Podařilo se nám něco, v co jsme ani nedoufaly, což byla kvalifikace do Ria. Sedmnácté místo bylo úžasné na to, v jaké pozici jsme tam jely. Ale nedávala bych ho jako to nejlepší, co jsem s beachvolejbalem zažila. Už jsem zažila plno krásných momentů, každopádně letošní olympijská kvalifikace byla asi největší osobní i sportovní výzvou. Že to dopadlo takhle krásně, bylo milé zadostiučinění.
Hermannová: Taky pro mě byl daleko krásnější pocit, že jsme se na turnaji v Soči kvalifikovaly do Ria. S tím jsme opravdu nepočítaly, když jsme se dávaly do kupy. Chtěly jsme, ale věděly jsme, že to bude náročný proces. Dostaly jsme se tam posledním možným způsobem. To byl nejemotivnější zážitek z letošního léta. Ještě musím zmínit mistrovství Evropy, kde jsme získaly stříbrnou medaili. To byl pro mě taky obrovsky šťastný zážitek.
Co je vaše hlavní motivace do další sezony?
Sluková: Máme mistrovství světa ve Vídni, já tam mám nejlepší sedmnácté místo, takže já bych ho ráda vylepšila, to je pro mě takový cíl.
Hermannová: Já jsem tam byla jednou, a to byl propadák, takže bych si ho taky ráda vylepšila. Laťka není zas tak vysoko, tak snad se nám to povede.
Co pečou plážové volejbalistky na Vánoce?Mrazivé listopadové počasí svádělo zeptat se Markéty Slukové a Barbory Hermannové i na blížící se Vánoce, které beachovolejbalistkám zasáhnou do zimní přípravy. „Já mám Vánoce ráda. Budeme trénovat do 22. prosince a pak zase na Štěpána. Jsem zvyklá trénovat i na Nový rok,“ vyprávěla nadšeně blondýna Sluková, kterou baví vánoční atmosféra a se „svařákem“ brouzdá po obchodech a vybírá vánoční dárky. S maminkou občas peče cukroví. „Já nepeču. Většinou jsem v Praze až do poslední chvíle a když se vrátím do Ostravy, tak mamka už má napečeno. Takže většinou jsem zdobila perníčky, které miluju a musím si je také pak sníst,“ doplnila černovláska Hermannová. |
Markéta byla s bývalou spoluhráčkou Kristýnou Kolocovou nejsledovanějším beachvolejbalovým párem, tvořily oblíbenou dvojici. Teď jste se stala součástí mediálního zájmu vy. Jak si zvykáte?
Hermannová: Je to velký obrat oproti tomu, co jsem znala z předešlého týmu. Jelikož úplně nečtu rozhovory a nekoukám na diskuse a reakce, tak nevím, kolik lidí beachvolejbal u nás sleduje. Ale překvapilo mě to v Brazílii na Copabaně. Když jsem poprvé vstoupila na kurt a viděla jsem ten kotel sedaček. A to byl ten centrkurt prázdný! Řekla jsem si jenom „wow“. Normálně se mi začaly klepat ruce, a to jsme ještě nehrály. A pak když jsme tam přišly a hlediště bylo plné, tak to byla ještě větší euforie. Takže bych byla určitě ráda, kdybych někoho motivovala k beachvolejbalu. Vždycky potěší, když vám něco takového lidé napíšou. Ale samozřejmě jsou pak i negativní reakce, na ty jsem nebyla zvyklá a musím se s tím naučit pracovat. Některé jsou hodně zlé. Ale vždycky se bavíme s Maki o tom, jaké to musí mít celosvětové známé superhvězdy.
Co děláte, když máte volno a zrovna nehrajete v rámci propagační akce s dětmi beachvolejbal? Sportujete?
Sluková: Tak napůl. Máme dva pejsky, hodně času s nimi trávíme venku na procházkách, to je taková aktivní věc. Do žádných jiných sportů se moc nehrnu. Nejsem ten typ, který by nevydržel odpočívat, klidně si sednu s knížkou na dvě hodiny a vůbec se nehnu.
Hermannová: Před turnajem v Pelhřimově jsem byla doma v Ostravě, mám tam celou svoji rodinu, takže volné chvíle se snažím trávit tam. Pak jsem si v Praze užívala jsem pohodu, relax, masáže, přijela mi kamarádka. Jezdím doma na kole. Máme také schůzky se sponzory, takže volný čas je vyplněný i prací.
