„Úplně jsme změnili koncept hry. Rovněž máme novou sestavu. Chceme hrát co nejrychleji dopředu, využívat hned první možnosti ke střelbě. Pokud to jde, okamžitě zakončujeme,“ říká trenér Viktor Pruša.
Pojem „pětiletka“ je v Česku dost zprofanovaný, ale v dříve nejlepším družstvu Evropy si právě takový pracovní cyklus nastavili.
Dravé a hladové Žabiny. Chtějí být jako chlapi a pálit ostošest |
Na jaře roku 2017 vyhrály Žabiny Český pohár, následně v něm v minulé sezoně došly do semifinále.
Letos jsou ve třetím roce pětiletého období. Aby se zase o něco posunuly, zavřel se Pruša v létě v pracovně a pokusil se narýsovat nový herní styl. Zaujal ho především systém známý v basketbalu jako run and gun, volně přeloženo utíkej a střílej.
Pruša trénuje i reprezentační juniorky do 18 let a tam ho praktikuje taky. Pookřeje, když v debatě o bleskovém úprku do ofenzivy padne jméno trenérského barda Mika D’Antoniho, jednoho z největších propagátorů run and gun stylu v zámořské NBA. D’Antoni ho urputně prosazoval všude, kam přišel, dvakrát se v NBA stal trenérem roku, působil v týmu USA na olympiádě v Pekingu.
„Inspirace mužským basketbalem tam je,“ připouští Pruša, jehož trenérská dráha vedla do Žabin od dorostenců. „Přebírám impulzy od chlapů, neomezuji se jen ženským basketbalem. Zrovna to, co chceme hrát v Žabinách, u žen skoro není,“ hlásí.
Čísla mu po prvních týdnech nové sezony dávají zapravdu. Žabiny, loni po základní části šesté, drží třetí místo tabulky ženské ligy. V nejvyšší soutěži mají bilanci 5:2 a průměr nastřílených bodů na zápas 81,5 bodu, o víc než 10 bodů vyšší než v minulé sezoně.
Viktor Pruša, trenér Žabin, se nestačí divit.
Z jedenácti zápasů prohrály Žabiny jen dva, a to v české lize s celky nad sebou. Kromě toho už jen vítězí - ve Východoevropské lize mají tři vítězství, ve Středoevropské lize jedno.
„Naše hlavní motto je diktování tempa hry. To se nám zatím daří. Na začátku sezony jsme na to vletěly, porážely jsme těžké soupeře, byly jsme na koni. Pak jsme se s papírově slabšími protivníky trochu trápily. Výhra je ale pořád výhra, takže jsme spokojené,“ hodnotí i kapitánka Klára Křivánková.
Těžký styl na naučení
Do sezony Žabiny vstupovaly s tím, že sehrávání v duchu nových schémat může trvat. Ke dvěma novým rozehrávačkám (Karolíně Malečkové a Petře Záplatové) zkouší ještě variantu s vyvážením míče právě vyšší Klárou Křivánkovou, navíc po dvou letech zase těží ze hry klasického pivota v podobě 197 centimetrů vysoké Litevky Justiny Matuzonytéové.
Klára Křivánková (vlevo) a Petra Záplatová na předsezonní tiskové konferenci Žabin Brno.
„Run and gun basketbal je poměrně těžký druh hry na naučení,“ míní kapitánka týmu. „Ne na držení pozic na hřišti, to bychom měly umět z videa a dodržovat to automaticky. Ale trenér po nás chce, abychom rychle vybíhaly dopředu, bránily po celém hřišti, vyvíjely velký tlak na soupeřovy hráčky, rvaly se o každý balon. Někdo se s tím sžije rychle, někomu na to nestačí ani celá sezona,“ upřesňuje Křivánková.
Kde mezi těmito dvěma póly se nachází sestava Žabin? „Nám se to, doufám, daří dobře. Příprava byla dost dlouhá,“ usměje se opora týmu.
Jenom zjednodušené přirovnání hry Žabin k mužskému basketbalu se křehké copaté dívce zjevně moc nelíbí. „Chlapský basket... možná to trenér myslel tak, že chlapi jsou hodně útoční, rychle přejdou hřiště a vystřelí. Asi v tom smyslu,“ váhá nad zformulováním opatrného nesouhlasu.
Realita předčí představy
Ještě před třetinou odehrané sezony v Žabinách věří, že mohou myslet na umístění v elitní ligové čtyřce. „S výsledky jsme spokojení hodně. Herní část... to bude ještě běh na dlouhou trať,“ mírní nadšení Pruša. S očima zabořenýma do technického zápisu po jednom z ligových duelů sleduje především výkyvy v úspěšnosti střelby.
„S Trutnovem jsme měli úspěšnost trojek 58 procent. V dalším zápase doma máme 26 úplně otevřených střel a dáme čtyři. Systém hráčky chápou, nerovnováha je však cítit,“ sleduje.
Spokojený je s možnostmi, jaké mu dává obsazení pivotmanského postu. Justina Matuzonytéová je vysoká, Američanka Marques Webbová zase silová a důrazná.
„Pro nás je jejich využití hodně užitečné, skoro až zásadní,“ pochvaluje si. Ať vsadí na výšku, nebo na kilogramy, má dobré vyhlídky, že se nesplete.
Málokdy svoje dvě podkošové věže posílá na hřiště zároveň. Proč? Prušovo vysvětlení je očekávatelné. „Nám by to zpomalovalo hru. To nechceme.“
