„Byl můj sen takhle vylítnout. Nakonec se nám to povedlo dvakrát po sobě,“ cení si Stavěl šestých míst a účastí ve čtvrtfinále. „Potvrdit úspěch je vždy těžší, musíte umlčet hlasy, že poprvé šlo o náhodu. My to letos dokázali. Jsme nejvýš, kde jsme s tou kvalitou mohli být.“ Před rokem Sluneta ve čtvrtfinále nesebrala Pardubicím ani zápas, teď už Prostějovu ano. Vypadla po srdnatých výkonech 1:3.
„Loňský tým byl úplně jiný, hru jsme měli založenou víc na jednom hráči. Na naprosto exkluzivním hráči. Na Mitchella chodilo hodně lidí,“ srovnává Stavěl. „Díky tomu, že jsme letos takovou osobnost na rozehrávce neměli, jsme hráli pohlednější, týmovější basket. A výsledek byl zase výborný, možná ještě o fous lepší než minulou sezonu.“
Možná ještě větším úspěchem než umístění samotné je fakt, že Ústí dál žije basketbalem. Že euforie po jedné sezoně nevyprchala. „Lidi si zvykli chodit, atmosféra je lepší a lepší. V zápasech proti Prostějovu byli fanoušci úplně skvělí,“ smekl manažer Hrubý; halu zaplnilo bezmála 1 300 diváků. „Nestagnujeme, jdeme nahoru, to nás těší. A chceme v tom pokračovat.“
Rýpání, že v ústecké hale je ticho jako v knihovně, už není na místě. „Letos je tu kulisa ještě o stupeň výš než loni,“ míní prostějovský pivot David Šteffel, který v Ústí v minulém ročníku působil. „Tohle publikum je jedno z nejlepších v republice!“ Hrubý fanouškům slibuje: „Chci, aby tým zůstal co nejvíc pohromadě. Všechny hráče oslovím.“
