„Byla jsem z toho hodně nervózní. Nerada hraju proti svým starým týmům s holkami a trenéry, co znám. Hlavně jsem chtěla, abychom vyhráli, což se povedlo. A fanoušci mi myslím i zatleskali, za to jsem byla ráda,“ líčila 27letá univerzálka, nastupující na křídle i pod košem.
Výrazná výhra 82:62, ke které přispěla devíti body, naznačuje, že změny adresy litovat nemusí. „Po těch třech letech jsem potřebovala něco jiného, změnit prostředí i způsob tréninku. Chtěla jsem zkusit zahraničí a zatím jsem spokojená,“ oznamuje Pecková, byť s novým týmem se stále teprve sehrává. „Přišla jsem až v říjnu, takže to asi ještě není ideální. Ale všichni jsou hrozně milí a snaží se mi pomoct.“
Naopak těžko její odchod skousával brněnský kouč Jan Bobrovský, aspoň soudě podle jeho pár humorných poznámek. „Ale myslím, že spolu máme dobrý vztah. Když se ten přestup řešil, tak jsme si telefonovali, i teď jsme se na tréninku a před zápasem bavili. Snad tam není žádná křivda,“ doufá Pecková.
Na život v Polsku si zvykla rychle. „Toruň je hrozně hezké, hodně historické město. Ale jinak je to podobné jako v Česku, nevidím tam žádnou větší změnu,“ prozrazuje rodačka z Ústí nad Labem. Naopak na palubovce se musí učit novotám.
„Polská liga je jiná, což mě baví, protože u nás už jsem strávila strašně moc let. Hra je tvrdší, což je pro mě dobré, protože si musím zvyknout. Zatím s tím mám trošku problém,“ přibližuje.
V Eurolize její celek zatím nasbíral dvě výhry a dvě prohry, což je na nováčka slušná vizitka. V domácí soutěži Toruň prohrála jedinkrát, jejím cílem je medaile.
Zato Brňanky se v této sezoně trápí. „Mají docela potenciál, jsou tam šikovné mladé holky, ale asi by to ještě chtělo tak o dvě hráčky posílit,“ míní Pecková, které dobré rozpoložení nezkazily ani předchozí potíže s kotníkem a zubem. „Snad už bude všechno v pohodě,“ věří.
