„Taková čísla jen potvrzují, že se sešla unikátní generace, která tvoří jeden z nejlepších sportovních celků v dějinách země,“ napsal list Marca. To mluví samo za sebe, zvážíme-li, že Španělé disponují třeba fotbalisty, kteří vyhráli krátce po sobě mistrovství světa i Evropy.
Ano, do takové společnosti teď patří basketbalisté. Vždyť jim ve francouzském Lille ve fotbalové aréně Stade Pierre Mauroy, kde na finále proti Litvě díky 27 372 fanouškům opět padl divácký rekord, tleskal třeba Rafael Nadal. V šatně pak Gasolovi tiskl pravačku španělský král Filip VI. a v televizi zlatou jízdu krajanů sledovalo 8,4 milionu obyvatel Pyrenejského poloostrova - basketbal nikdy v zemi netáhl více.
„Jste nezapomenutelnou generací,“ chválil Nadal. „To, že mohu takovému týmu fandit přímo na místě, beru jako privilegium.“
Jedinými velkými akcemi, na nichž za posledních deset pokusů Španělé končili bez medaile, byla mistrovství světa 2010 a 2014. Loni v Madridu je na něm vyřadila ve čtvrtfinále Francie, což teď v Lille schytala i s úroky, neb ji v semifinále Gasol, nejužitečnější hráč turnaje, skolil 40 body a výkonem snů.
Ale ne vše šlo lehce. Celkově to byla dost trnitá cesta na vrchol. „Věřili jsme v osud. V to, že můžeme dokázat něco velkého, jakkoli už spousta lidí nic nečekala,“ říkala další opora týmu Nikola Mirotič. „Byli jsme dole i nahoře, ale v každou chvíli jsme zůstali soudržní. A závěr byl skvělý.“
Závěr ano, ale start? Španělé prohráli dva úvodní duely ze tří, se Srbskem a Itálií. Ve skupině B, byť jasně nejsilnější na turnaji, skončili třetí. Chybělo jim několik velkých tváří: mladší z hvězdného dua Gasolů Marc, Ricky Rubio, Juan Carlos Navarro, José Calderón, Serge Ibaka (byť ten s poznámkou, že kdyby hrál tento rodák z Konga, nemohl by zase nastupovat naturalizovaný Černohorec Mirotič, v týmu smí být jen jeden takový „cizinec“).
Z těžké situace vzešla následná spanilá jízda. A recept nabízí Sergio Scariolo, italský kouč týmu: „Mým poselstvím k hráčům bylo: Neberte se jako šampioni, vraťte se v myslích do juniorských let, kdy jste na velká vítězství teprve pomýšleli. Uvědomte si, kolik dřiny za tím je.“
A Španělé dřeli. Bránili hvězdy soupeře, neúnavně sprintovali do útoků i zpátky do obrany. Zlomili domácí na jejich půdě. Ve finále nedali Litvě šanci.
Zbývá poslední meta: ohrozit za rok v Riu, kam Španělsko přímo postoupilo, i USA. To se sice zdá troufalé, ale na druhou stranu - kdo jiný by to měl aspoň zkusit.
