Kdo by tohle čekal! V boji o Rio se třetím nejvytíženějším hráčem basketbalové reprezentace hned po hvězdném duu Jan Veselý, Tomáš Satoranský stal... Lukáš Palyza. Herní čas 22:57 a dvaadvacítka ještě jednou, v ještě důležitější kolonce: tolik totiž dal i bodů.
„Byl jsem připravený. Proti Lotyšsku jsem toho moc nenahrál, ale toto byl typologicky jiný soupeř a očekával jsem, že budu jedním z klíčových hráčů pro vítězství,“ řekl zdravě sebevědomě křídelník Prostějova.
A že nezůstal jen u slov - jakmile přišel na hřiště, suverénně proměnil dvě trojky. Tím začal jeho životní reprezentační duel.
Proto jste na konci tréninku ve středu trojky tolik piloval?
To se snažím dělat vždycky, nejen teď. Je super, že jsou tady zapálení malí kluci, co nám rádi podávají balony. Což je sen pro střelce: můžete si střílet a mezitím vám šest kluků podává míč.
Byl duel proti Japonsku vašim nejlepším v národním týmu?
Bodově asi jo, tolik jsem nikdy nedal. Ale nedělal bych z toho drama. Jsem trochu zklamaný, že jsme prohráli s Lotyšskem - teď nás v semifinále čeká nejtěžší možný soupeř a naše výkony zatím nejsou ideální. Máme na čem pracovat. Pokud bychom opakovali chyby, které tu děláme, Srbové toho využijí. Ale věřím, že jsme dostatečně zkušené mužstvo, abychom je odstranili a zahráli si s nimi vyrovnanou partii jako loni.
Proti Lotyšsku jste na úvod hrál minutu, teď téměř 23. To je pořádná změna, co říkáte?
Znám trenéra z Nymburku a vím, co od něj můžu očekávat. Určitě mě nerozhodí, když od něj dostanu jednou minutu - a druhý den hodně.
Trenér Ronen Ginzburg o Lukáši Palyzovi„Málokdo chápal, proč ho beru. Ale já věděl, že nejdůležitější nebude zápas s Lotyšskem, ale ten s Japonci. A že ti budou hrát zónu. Lukáš je hráč, kterému je jedno, jestli hraje jen dvě nebo pět minut; můžete ho nechat hodinu a půl na střídačce, pak přijde na hřiště a když je volný, střílí. Tohle potřebuju. Většina basketbalistů takovou mentalitu nemá. Věděl jsem, že by to na japonskou zónu mohlo platit, proto jsem se jeho nominací rozhodl překvapit hodně lidí.“ |
Věříte si třeba na dvacetibodový výkon i proti Srbsku?
Když budou pozice a dostaneme se do toho, tak proč ne?
Co je klíčem k trojkové smršti?
Do druhé půle jsem vstoupil s tím, že je dorazíme - a najednou jsem nedal čtyři střely za sebou. Trenér mě na chvilku stáhnul, pak mě vrátil a já dal dvě trojky za sebou. Je třeba neztratit sebevědomí. Úplný zázrak to ovšem nebyl. Šest trojek ze čtrnácti je krásných, ale není to ani nad padesát procent, stále je co zlepšovat. S tím, co Japonci hráli, jsem tam mohl suše nasypat 40 bodů.
Do nominace jste se dostal i jako alternativa za střelce Davida Jelínka, který míří do Španělska. Mohl by vám výkon proti Japonsku třeba také pomoci k zahraničnímu angažmá?
Neřekl bych, že tu jsem místo Davida; spíše proto, že se trenér rozhodl vzít o pivota méně a posílit střelbu na křídle. Davidovi gratuluji a netajím se tím, že bych si také chtěl takovou soutěž zahrát. Zatím jsem nahlédl do Německa, snad mi tohle pomůže.
Jak vidíte poslední české vystoupení ve skupině? Přišlo zlepšení?
Zápas jsme měli pod kontrolou, ale abych se přiznal, čekal jsem od nás víc. Je to však matoucí kvůli výsledku Lotyšů, kteří je přejeli o 40 bodů - možná proto, že mají více pozičních střelců, jako jsem já. To my máme spíš hráče, kteří dávají body z různých pozic, než aby čekali na přihrávku. Nemůžeme být spokojeni s výhrou o 16 bodů. A je třeba se posunout dál, protože Srbsko bude úplně jiný zápas. To bude špičkový basket podpořený diváckou kulisou. Je třeba si to užít, podat dobrý výkon a zabojovat o postup.
V Kombank Areně by na váš duel konečně mělo být plno...
V takhle velké hale jsem už jednou hrál ve VTB lize, ale tehdy moc lidí nepřišlo. Tady jsou fanatici: věřím, že bude vyprodáno, peklo. Překvapují mě i čeští fanoušci. Přijelo jich hodně, máme celý blok na tribuně a fandí úžasně.
