Psalo se září 2015, když čeští basketbalisté nastupovali do osmifinále mistrovství Evropy proti Chorvatsku - jako jasní outsideři. Soka z Balkánu však doslova zdemolovali, Chorvati propadli basketbalové depresi a Češi došli až k 7. místu a díky tomu i do boje o Rio.
V něm se pokusí úspěch svým způsobem zopakovat: zase klíčový duel, zase soupeř z bývalé Jugoslávie, zase role těch, co mohou jen překvapit... Ale zároveň je protivník kvalitativně výše, vždyť Srbové obhajují stříbro ze světového šampionátu, navíc hrají doma, před obřími tribunami Kombank Areny.
„Plán máme, ale necháme si ho pro sebe. Musím říct, že na tomhle turnaji je vidět, že jsou hráči po dlouhé sezoně unaveni fyzicky i mentálně. Což se netýká jen našeho mužstva, ale i srbského,“ uvedl Lubomír Růžička, jeden z reprezentačních asistentů.
Kudy tedy vede cesta k senzaci?
1. Oživit vzpomínky na Eurobasket
Před necelým rokem hrál tým prakticky ve stejném složení dynamický, pohledný basketbal. „Tady nám zatím trochu chybí jiskra, energie,“ přiznává kapitán Jiří Welsch. Hlavně na trojici tří nejzvučnějších jmen Jan Veselý, Tomáš Satoranský a Blake Schilb je znát, jak moc toho odehráli za své kluby. Proti Japonsku dali ve skupině Češi v koncovce duelu na radost z basketbalu na chvíli vzpomenout a se Srby bude loňský drajv spolu s „lehkými“ koši z rychlých protiútoků tuze potřeba.
2. Ještě víc od dvojice S+V
Vzájemná spolupráce i individuální výkony Satoranského s Veselým byly loni na Eurobasketu mimořádné. Rozehrávač Barcelony i v Bělehradě očividně strašně chce a bojuje, ale zatím to není ono. Veselý bude mít složitý úkol: hraje „doma“, proti srbským kamarádům, před mnoha známými. „Budu se emoce snažit nějak krotit a hrát si to svoje,“ řekl. Realita je taková, že pro výjimečné výsledky potřebují Češi od svých ústředních postav prostě a jednoduše výjimečné výkony. Zvlášť v pátek.
Největší české hvězdy v bělehradské akci: vlevo Tomáš Satoranský, vpravo Jan Veselý.
3. Obrátit fanoušky proti domácím
Atmosféra v Kombank Areně se ani náhodou neblíží očekávanému „peklu“. A zrovna srbští fanoušci jsou známí tím, že když se jejich celku nedaří, dokážou i svým oblíbencům spíš uškodit, neboť si na nich ventilují vztek. Může to nastat? „Nemyslím si. Jsme na lidi zvyklí a jsou pro nás jen plus. Každý z kádru už odehrál spoustu velkých duelů v bouřlivé atmosféře. Žádný problém,“ říká za favority Nikola Kalinič. Ale kdo ví, jak by vše vypadalo, pokud by se třeba hrálo dlouho vyrovnaně.
4. Předvést znovu nečekané
Proti Japonsku měl tým opravdu „tajného“ hrdinu. Trojky Lukáše Palyzy na soupeřovu zónovou obranu fungovaly a s 22 body se stal nejlepším střelcem týmu. „Neno (trenér Ginzburg) mi před týdnem říkal, že Lukáše bere kvůli zápasu s Japonskem. A ve středu večer pronesl, že máme ještě pár žolíků na Srbsko. Jeho pocitu a čuchu věřím,“ popisuje Růžička. Na Palyzovy střely z dálky už domácí rozhodně připraveni budou.
5. Neloučit se s kapitánem
Nemusí to být konečná, neboť Jiřího Welsche basketbal poslední dobou evidentně baví; třeba se v národním týmu ještě rozhodne pokračovat. V Bělehradě i v 36 letech předvádí bezpodmínečnou touhu po úspěchu, jako když proti Japonsku skočil pro zdánlivě ztracený míč tak, že skončil v židlích za střídačkou. „Jirka je srdcař, motor týmu. U něj je věk jen číslo,“ říká Patrik Auda. Dostat šanci na velké finále by pro Welsche bylo nejlepší odměnou.
