Když stěhování, tak pořádné. Do jiné haly i do jiného bytu. Barevné sedačky jsou ještě prázdné, vše se stále leskne novotou. Brzy se hala Královka dočká zátěžového testu: v Praze se sešla šlechta ženského basketbalu a od pátku se čtyři nejlepší týmy kontinentu utkají o triumf v Eurolize.
Právě sem se basketbalistky USK loni přesunuly ze své tradiční haly Folimanka. „A abychom to měly blíže na Letnou, která je dopravně přece jen trošku složitější, stěhovaly jsme se i my hráčky,“ říká 31letá Ilona Burgrová, jedna z opor USK.
I to ukazuje, jak dobrá je péče v klubu, který může teprve jako druhý v historii českého basketbalu zvítězit v nejprestižnější evropské soutěži. Zvládlo to jen Brno v roce 2006, jenže tradiční gigant je nyní daleko ze hry o podobné mety; letos v lize vypadl už ve čtvrtfinále. USK zůstalo na špici samo.
Šok z amerického Jihu
„Podle mých zkušeností se kluby většinou snaží, aby hráčky bydlely blízko haly,“ říká Burgrová. „Ale platí, že USK se o nás stará nadmíru hezky a solidně. Pokud je to v možnostech klubu, není problém s tím, že by pro hráčku něco neudělal.“
To byl ostatně jeden z důvodů, proč se vytáhlá reprezentantka vrátila do rodné země. „Byla jsem dlouho pryč, mimo Česko jsem strávila sedm let,“ líčí: „A USK pro mě byla jediná myslitelná možnost.“
Ilona Burgrová (vlevo) a Kia Vaughnová z USK Praha s trofejí pro vítězky Českého poháru.
Sedm let v cizině jí ukázalo, že všude je hezky, ovšem doma nejkrásněji. Nejprve studovala v Jižní Karolíně a hrála univerzitní NCAA. „Když jsem poprvé přijela, byl to strašný šok,“ popisuje setkání s americkým Jihem. „Kultura je tam úplně jiná než v Evropě, o to větší však byla životní zkušenost. Když jsem odjížděla, říkala jsem si: Díkybohu. Pak jsem přiletěla zpátky na návštěvu a už jsem se zase na spoustu věcí těšila. A říkala si, jak je něco v USA lepší než v Evropě.“
Vystudovala obor Veřejné zdraví a pak vstoupila do vrcholového basketbalu. V roce 2009 přestoupila do klubového kolosu z Bourges, jehož francouzští fanoušci berou zápasy takřka jako kulturní událost.
Za rok zažila slavné tažení světovým šampionátem, na němž Češky doma braly stříbro. Na londýnské olympiádě byla kousek od šance na medaili, jenže reprezentace bolestně prohrála čtvrtfinále s Francií. Přijde teď její velký triumf?
V Česku jsem jen středoškolák
USK dělí od oslav jen dvě výhry. „Spolu s finále mistrovství světa je to opravdu jeden z vrcholů kariéry,“ říká před semifinále s Fenerbahce. „Těžko určit favorita. Zdálo by se, že by domácí prostředí mělo být plus, na druhou stranu v této hale nehrajeme zase tak dlouho.“
Burgrová, srdnatá bojovnice pod oběma koši, by si v případě úspěchu ve Final Four jen potvrdila, že návrat domů byl správnou volbou. Tedy aspoň basketbalově. Jinak totiž paradoxně třeba se zámořským titulem přicházejí i komplikace.
„Mít americkou univerzitu znamená, že v Čechách nemáte nic,“ líčí. „Jelikož jsem studovala obor, který se u nás neučí v přesném znění jako v USA, je pro mě uznání titulu skoro nemožné. Pro státní správu jsem stále pouze středoškolák.“
Zato na palubovkách je spokojená, pražský klub se prodral mezi elitu. Burgrová se ovšem pousměje: „Jsem člověk, co nikdy neříká ne. Už mám zase chuť se ještě někam podívat, rozšířit si obzory. Čtyři roky jsou pro mě dlouhá doba na jednom místě. Tak uvidíme!“
Pokud by se rozhodla zase vyrazit do světa, s titulem z Euroligy by se jí jistě angažmá shánělo nejlépe.
