„Je to bomba! Nebyl jsem na výhry zvyklý, ale zvyká se na to lehce a krásně,“ usmíval se rozehrávač Ondřej Šiška, který Válečníky vl étě posílil z Brna.
Rekordní zápis si Děčín připsal už desátou výhrou v řadě proti Kolínu, dosud slavil nejvíc devět úspěchů za sebou v bronzové sezoně 1997/98. Díky jasnému vítězství 84:69 nad Jindřichovým Hradcem metu posunul už na 12 vítězství.
„Rekord je to hezký, ale pořád nic neřeší. Jsem rád, že vyhráváme, snad to vydrží co nejdéle. Protože proč nevyhrávat, když to jde. Všichni z toho mají dobrý pocit,“ líbí se děčínskému kapitánovi Jakubovi Houškovi. A co stojí za letošní bájnou sérií Děčína? „Máme dobré tréninky. A je dobře, že zápasy zahrajeme všichni. Kdyby každý hrál třicet minut, tak už nebudeme mít takovou energii,“ myslí si Houška.
Jeho tezi ostatně potvrdil i středeční duel s Jindřichovým Hradcem. Hosté sice do poločasu dokázali zlikvidovat rychle nabranou ztrátu z úvodu, po změně stran ale odpadli.
„Zápas podle mě hodně ovlivnil začátek, naše obrana byla naprosto katastrofální. Sice jsme se vrátili do zápasu, ale stálo nás to hodně sil, jelikož hrajeme v užší rotaci než domácí. Síly nám potom zřejmě chyběly ve druhém poločase,“ viděl hostující trenér Karel Forejt.
Když Válečníci z prvních tří střel trefili třikrát trojku, soupeř byl na ručník. Ale Děčínu možná právě excelentní úvod paradoxně uškodil. Už takhle byl před zápasem obrovským favoritem a start do něj v tom hráče jenom utvrdil.
„Je fakt, že na některé hráče trochu doléhá ten klubový rekord v podobě dvanácti výher v řadě. Ale Jindřichův Hradec je kvalitní soupeř, a jak je u něj zvykem, kousal až do poslední minuty,“ ocenil děčínský kouč Pavel Budínský.
Na rozjeté Válečníky to ale ani tak nestačilo, jejich bilance je po třinácti odehraných zápasech mimořádná: 12 výher, 1 porážka, úspěšnost 92,3 %. Zkazit to Válečníkům může nejdříve 3. prosince Prostějov, aktuálně jeden ze tří nejbližších pronásledovatelů lídra. Jenže Děčín letos dokázal vyhrát už třeba v Pardubicích, proč by nemohl i v Prostějově?
