Takže semifinále budete hrát?
Vypadá to dobře, je to sešroubované, drží to. Začal jsem v rámci možností trénovat tak, abych byl na semifinále nachystaný.
Jak ke zranění došlo?
Hned na začátku prvního čtvrtfinálové s Ostravou. Ještě jsem chvíli hrál, ale už to moc nešlo. Zlomil jsem si malíček, ale tak blbě, že mi to museli sešroubovat. První prognóza byla, že budu šest týdnů se sádrou, ale to jsme zamítli a vymysleli tohle. A naštěstí se operace povedla a mně se hrozně ulevilo. Ze začátku jsem z toho byl špatný, teď jsem v pohodě. Věděl jsem, že kluci to zvládnou a semifinále už zase odehrajeme v obvyklé rotaci.
Ale asi jste měl černé myšlenky potom, co vás vážná zranění provázejí skoro každou sezonu.
Když se to stalo, šel jsem do masérny a tam jsem se zlobil. Hodně zlobil! Měl jsem černé myšlenky, to je jasné, bál jsem se. Celou sezonu držím a teď najednou přijde play-off a já bych měl skončit. V žádném případě! říkal jsem si. Byl jsem z toho hotovej. Ale za dva dny jsem přijel do Vysokého nad Jizerou a pan doktor mě uklidnil, dal mi tu ruku do kupy. A od té doby jsem v pohodě. Ten den mě tam načerpal takovou energií, že nic není nemožné.
Koho napadlo, že se vaše zranění dá řešit tímto zákrokem?
Přišel s tím Lukáš Houser (generální manažer Děčína). Má kontakt na specialistu, setkali jsme se, jel jsem tam na kontrolu a doktor řekl, že to nakonec udělá hned. Tak jsem tam zůstal bez věcí, bez všeho, ale bylo to super. Byl jsem z toho nadšený, protože jsem se fakt bál.
Děčín má za sebou sérii s Ostravou, jak ji hodnotíte?
Klika, že jsme vyhráli zápas v Ostravě. Domácí byl v pohodě, venku jsme nehráli super basket, ale nakonec jsme to štěstí měli. Poslední zápas už byli hodně oslabení a bylo to úplně jasné. Až moc.
Série s Prostějovem bude jiná.
Určitě mnohem těžší a vyrovnanější, boj hodný toho, o co jde. Poslední zápas s Ostravou nebyl úplně vypovídající. Musíme na to rychle zapomenout a jít si za tím, za čím chceme.
