Je to bolestivá proměna. Zatímco před devíti lety basketbalistky brněnského Imosu vyhrály celou Euroligu, v této sezoně stejné soutěže ještě nevyhrály ani jeden zápas. Poslední pokus budou mít ve středu od 18 hodin, kdy v hale Rosnička přivítají turecké Kayseri.
„Když jsme z něj v prosinci odjížděli, myslel jsem, že bychom mohli vyhrát právě tohle utkání, ale už si tak jistý nejsem. S příchodem Lindsay Whalenové hodně získali,“ podotýká trenér a šéf brněnského klubu Jan Bobrovský. „Bude to chtít náš nejlepší možný výkon.“
Ani ten vám zatím v letošní Eurolize k výhře nepomohl. Jak hodnotíte vystoupení svého týmu?
Před sezonou jsem si myslel, že bude lepší, ale nepodařilo se nám kádr vhodně doplnit, takže nebylo podle našich představ. Doufám, že to holky nepoznamená v tom ohledu, že se naučily prohrávat.
Vy už jste si na porážky zvykl?
Nezvykl, prožíval jsem to špatně. Bohužel situace byla taková, že jsem rád, že jsme to vůbec přežili.
Zklamaly vás hráčky, nebo tento tým zkrátka na víc neměl?
Ze začátku to bylo velmi špatné. Pak už jsme v některých zápasech nepodávali tak hrůzostrašné výkony, ale bohužel jsme nikdy nevydrželi celý zápas. Jakmile člověk musel zasáhnout do sestavy, pak se projevil rozdíl v kvalitě. Mladé holky na to neměly.
Byl alespoň v týmu vidět výkonností posun vpřed?
Myslím, že se to ještě naplno neprojevilo. Ale pro zkušenější hráčky, které zatím tuto soutěž nehrály, to do budoucna určitě bude mít vliv. A u těch mladých se to může projevit i během jednoho nebo dvou roků.
Byl některý zápas, ve kterém jste věřil ve výhru?
V některém jsem věřil. Ale teď už nevím ve kterém.
Jak vás zasáhly ztráty Švédky Ailiové, která po zranění už tým opustila, a Slovenky Tetemondové, která celou sezonu promarodila?
Ta, co odjela, nehrála nejhůř, až do Vánoc byla platná. Potom ji asi trošku zlomila naše ekonomická situace, nebo agent. Ostatní zůstaly, ona ne. Tetemondová je případ sám pro sebe. Zraněná určitě byla, ale co teď předvádí... Někteří lékaři říkají, že už může klidně trénovat, i když ji to bude bolet. Ona naopak tvrdí, že ještě nemůže, a střídá jednoho lékaře za druhým, což nechápu. Ale má postavenou smlouvu tak, že si tady může pobíhat dokolečka a cvičit rovnováhu.
Rýsuje se vám nějaké posílení aspoň pro domácí soutěž?
Ještě jsou dva měsíce do konce sezony a nejdůležitější část české ligy teprve přijde. Nevím, jestli se někdo objeví. Věřím, že ještě něco bude, ale ta víra už není stoprocentní. Všechno souvisí s penězi, to přece ani není potřeba říkat. Konalo se zastupitelstvo města Brna, které něco schválilo, a teď se čeká.
V české lize jste nyní pátí. Zůstává vaším cílem finále?
Určitě, ale to je taky komplikované.
Cítíte, že k vám soupeři ztrácejí respekt? Dřív s vámi prohrávali o 50 bodů, pak o 30, o 20...
... a teď i vyhrají. Ten respekt ztratili, to je samozřejmé. Taky je naše družstvo úplně jiné a má úplně jinou ekonomickou základnu.
Ztratili jste pověst i v Evropě?
To si nemyslím. V českém hnutí šlo naše jméno určitě dolů, ale v Evropě každý ví, že všechno souvisí s ekonomikou. Když nejsou peníze, tak se v Eurolize těžko hraje. Každý vnímá přesun sil, úspěšně teď hrají pouze ti nejbohatší, tedy Turci a Rusové. K nim se řadí i USK Praha, ale tam je to takové zvláštní, když se jen jednou dostali mezi nejlepších osm.
Kdybyste věděl, jak složitá bude letošní euroligová sezona, pustil byste se do ní znovu?
Ne. V žádném případě. Bez sponzorů se to prostě nedá absolvovat.
A žádný sponzor se nerýsuje?
Já furt věřím, že jo. Bez téhle víry bychom tu soutěž ani nedohráli.
Neuvažoval jste, že byste skončil? Dřív jste prohlásil, že by vás nebavilo hrát v půlce české ligy...
To mě nebaví, to je pravda. Ale bohužel situace je taková a nic jiného mi nezbývá. Kdybych věděl, jaká situace kolem toho bude, tak nevím, jestli bych to nezabalil. Jenom to vědomí, že by z těch mladých jednou mohlo něco být, mě u toho drží.
