V posledním finálovém klání se homerunem blýskl vnější polař Johnny Damon a nadhazovači Bostonu opět předčili a umlčeli obávané pálkaře Cardinals. Sedm směn vydržel na nadhazovačském "kopci" Derek Lowe a položil tak základ k výhře v utkání.
Boston vrátil St. Louis hořké finálové porážky z let 1946 a 1967, kdy Red Sox pokaždé prohráli až v sedmém utkání.
"Jsem strašně šťastný," vyjádřil pocity všech hráčů Bostonu nadhazovač Curt Schilling, který i přes zraněný kotník skvěle zvládl druhé utkání série. Boston získal šestý titul v historii klubu ve sté Světové sérii MLB, ale první od roku 1918.
Za úplňku měsíce Boston od začátku duelu jasně mířil k titulu. Damon odpálil míč za bariéru po nadhozu Jasona Marquise. Ve třetí směně přidali Red Sox pojistku, když po dvoumetovém odpalu Trota Nixona doběhli na domácí metu dva hráči.
Trenér Terry Francona dal v utkání důvěru nadhazovači Loweovi, který měl v základní části problémy a původně se ani neobjevil v týmu pro play off. Zápas po něm dokončili Bronson Arroyo, Alan Embree a poslední aut udělal Keith Foulke.
Nejužitečnějším hráčem série se stal vnější polař Red Sox Manny Ramirez a v Bostonu výhru slavilo celé město. "Lidem v Bostonu jsme titul získali," řekl první metař Kevin Millar.
"Někteří na tento moment čekali celý život a dočkali se. Světová série je zpátky doma!" hlásil majitel klubu John Henry.
Celek St. Louis byl nejlepším týmem základní části, ale ve finále se neprosadil. "Přehráli nás na všech frontách," uznal sílu soupeře trenér Cardinals Tony La Russa. "Vyšla nám sezona, dařilo se v play off, ale skončilo to zklamáním," dodal.
Ve Světové sérii St. Louis vyhořel nejlepší útok MLB v dlouhodobé části. "Myslím, že nás jejich nadhazovači nepředčili, ale oni v poli zahráli po našich odpalech dobře," mínil Albert Pujols. "Co se dá dělat? Je po všem," mávl smutně rukou.
Když Red Sox oslavovali titul v roce 1918, tak ještě nebyla vynalezena televize. Letošní finále klubu s druhým největším rozpočtem soutěže po New Yorku Yankees sledovali fanoušci Bostonu ve 220 zemích po celém světě. Jejich triumfu tleskali například herec Tom Hanks nebo také prezidentský kandidát John Kerry.
Výsledek - Světová série: St. Louis - Boston 0:3 (konečný stav série 0:4).
Přehled vítězů a finalistů Světové série MLB
1903 - Boston Red Sox (Pittsburgh Pirates 5:3),
1904 - nehráno,
1905 - New York Giants (Philadelphia Athletics 4:1),
1906 - Chicago White Sox (Chicago Cubs 4:2),
1907 - Chicago Cubs (Detroit Tigers 4:0),
1908 - Chicago Cubs (Detroit Tigers 4:1),
1909 - Pittsburgh Pirates (Detroit Tigers 4:3),
1910 - Philadelphia Athletics (Chicago Cubs 4:1),
1911 - Philadelphia Athletics (New York Giants 4:2),
1912 - Boston Red Sox (New York Giants 4:3),
1913 - Philadelphia Athletics (New York Giants 4:1),
1914 - Boston Braves (Philadelphia Athletics 4:0),
1915 - Boston Red Sox (Philadelphia Phillies 4:1),
1916 - Boston Red Sox (Brooklyn Dodgers 4:1),
1917 - Chicago White Sox (New York Giants 4:2),
1918 - Boston Red Sox (Chicago Cubs 4:2),
1919 - Cincinnati Reds (Chicago White Sox 5:3),
1920 - Cleveland Indians (Brooklyn Dodgers 5:2),
1921 - New York Giants (New York Yankees 5:3),
1922 - New York Giants (New York Yankees 4:0),
1923 - New York Yankees (New York Giants 4:2),
1924 - Washington Senators (New York Giants 4:3),
1925 - Pittsburgh Pirates (Washington Senators 4:3),
1926 - St. Louis Cardinals (New York Yankees 4:3),
1927 - New York Yankees (Pittsburgh Pirates 4:0),
1928 - New York Yankees (St. Louis Cardinals 4:0),
1929 - Philadelphia Athletics (Chicago Cubs 4:1),
1930 - Philadelphia Athletics (St. Louis Cardinals 4:2),
1931 - St. Louis Cardinals (Philadelphia Athletics 4:3),
1932 - New York Yankees (Chicago Cubs 4:0),
1933 - New York Giants (Washington Senators 4:1),
1934 - St. Louis Cardinals (Detroit Tigers 4:3),
1935 - Detroit Tigers (Chicago Cubs 4:2),
1936 - New York Yankees (New York Giants 4:2),
1937 - New York Yankees (New York Giants 4:1),
1938 - New York Yankees (Chicago Cubs 4:0),
1939 - New York Yankees (Cincinnati Reds 4:0),
1940 - Cincinnati Reds (Detroit Tigers 4:3),
1941 - New York Yankees (Brooklyn Dodgers 4:1),
1942 - St. Louis Cardinals (New York Yankees 4:1),
1943 - New York Yankees (St. Louis Cardinals 4:1),
1944 - St. Louis Cardinals (St. Louis Browns 4:2),
1945 - Detroit Tigers (Chicago Cubs 4:3),
1946 - St. Louis Cardinals (Boston Red Sox 4:3),
1947 - New York Yankees (Brooklyn Dodgers 4:3),
1948 - Cleveland Indians (Boston Braves 4:2),
1949 - New York Yankees (Brooklyn Dodgers 4:1),
1950 - New York Yankees (Philadelphia Phillies 4:0),
1951 - New York Yankees (New York Giants 4:2),
1952 - New York Yankees (Brooklyn Dodgers 4:3),
1953 - New York Yankees (Brooklyn Dodgers 4:2),
1954 - New York Giants (Cleveland Indians 4:0),
1955 - Brooklyn Dodgers (New York Yankees 4:3),
1956 - New York Yankees (Brooklyn Dodgers 4:3),
1957 - Milwaukee Braves (New York Yankees 4:3),
1958 - New York Yankees (Milwaukee Braves 4:3),
1959 - Los Angeles Dodgers (Chicago White Sox 4:2),
1960 - Pittsburgh Pirates (New York Yankees 4:3),
1961 - New York Yankees (Cincinnati Reds 4:1),
1962 - New York Yankees (San Francisco Giants 4:3),
1963 - Los Angeles Dodgers (New York Yankees 4:0),
1964 - St. Louis Cardinals (New York Yankees 4:3),
1965 - Los Angeles Dodgers (Minnesota Twins 4:3),
1966 - Baltimore Orioles (Los Angeles Dodgers 4:0),
1967 - St. Louis Cardinals (Boston Red Sox 4:3),
1968 - Detroit Tigers (St. Louis Cardinals 4:3),
1969 - New York Mets (Baltimore Orioles 4:1),
1970 - Baltimore Orioles (Cincinnati Reds 4:1),
1971 - Pittsburgh Pirates (Baltimore Orioles 4:3),
1972 - Oakland Athletics (Cincinnati Reds 4:3),
1973 - Oakland Athletics (New York Mets 4:3),
1974 - Oakland Athletics (Los Angeles Dodgers 4:1),
1975 - Cincinnati Reds (Boston Red Sox 4:3),
1976 - Cincinnati Reds (New York Yankees 4:0),
1977 - New York Yankees (Los Angeles Dodgers 4:2),
1978 - New York Yankees (Los Angeles Dodgers 4:2),
1979 - Pittsburgh Pirates (Baltimore Orioles 4:3),
1980 - Philadelphia Phillies (Kansas City Royals 4:2),
1981 - Los Angeles Dodgers (New York Yankees 4:2),
1982 - St. Louis Cardinals (Milwaukee Brewers 4:3),
1983 - Baltimore Orioles (Philadelphia Phillies 4:1),
1984 - Detroit Tigers (San Diego Padres 4:1),
1985 - Kansas City Royals (St. Louis Cardinals 4:3),
1986 - New York Mets (Boston Red Sox 4:3),
1987 - Minnesota Twins (St. Louis Cardinals 4:3),
1988 - Los Angeles Dodgers (Oakland Athletics 4:1),
1989 - Oakland Athletics (San Francisco Giants 4:0),
1990 - Cincinnati Reds (Oakland Athletics 4:0),
1991 - Minnesota Twins (Atlanta Braves 4:3),
1992 - Toronto Blue Jays (Atlanta Braves 4:2),
1993 - Toronto Blue Jays (Philadelphia Phillies 4:2),
1994 - nehráno kvůli hráčské stávce,
1995 - Atlanta Braves (Cleveland Indians 4:2),
1996 - New York Yankees (Atlanta Braves 4:2),
1997 - Florida Marlins (Cleveland Indians 4:3),
1998 - New York Yankees (San Diego Padres 4:0),
1999 - New York Yankees (Atlanta Braves 4:0),
2000 - New York Yankees (New York Mets 4:1),
2001 - Arizona Diamondbacks (New York Yankees 4:3),
2002 - Anaheim Angels (San Francisco Giants 4:3),
2003 - Florida Marlins (New York Yankees 4:2),
2004 - Boston Red Sox (St. Louis Cardinals 4:0).
Nejvíce titulů
26 - New York Yankees,
9 - St. Louis Cardinals a Oakland Athletics,
6 - Los Angeles Dodgers a Boston Red Sox.
 Radost baseballistů Bostonu byla obrovská. Po dlouhých šestaosedmdesáti letech vyhráli Světovou sérii. |
