Z prestižního Evropského poháru v Rotterdamu dovezli devatenáctinásobní čeští šampioni historický úspěch. „Jinak než pozitivně to hodnotit nemůžu,“ bilancuje druhé místo ve skupině brněnský kouč Arnošt Nesňal. „Ale dokud nebudeme první, nikdy nemůžeme být úplně spokojení,“ doplňuje přísně 29letý Schneider.
Draci minulý týden v šestičlenné skupině skončili těsně pod vrcholem, ve víkendovém finále proti domácím Neptunus prohráli 2:8. Do zápasu o celkový evropský triumf s vítězem „francouzské“ skupiny tak postoupili Nizozemci. Přesto se neochvějní tuzemští baseballoví vládci z Brna mohou chlubit: Patříme mezi čtyři nejlepší týmy Evropy!
„Udělali jsme dobrou reklamu pro Česko i Draky,“ těší Nesňala. Kdo by taková slova čekal po začátku turnaje, kdy Draci nezvládli úvodní dvě partie? „I proto jsem nám za poslední čtyři roky věřil nejméně,“ přiznává Schneider.
„Ale i v extralize pravidelně otáčíme zápasy. To je naše drakovská síla – nikdy nic nevzdáme. Řekli jsme si: kašleme na to, co bylo.“
Draci se doopravdy obdivuhodně vzepjali. Porazili ukrajinský Jelizavetgrad 11:6, poté stál v cestě favorit turnaje – italské Rimini. „Jejich nejlepší hráč bere pět tisíc eur, náš je požárník,“ prohodil trenér a manažer Draků Nesňal.
Tím nejlepším myslel právě Schneidera. Zatímco jeho úkolem v civilním zaměstnání je likvidovat plameny, minulý týden z nadhazovačského kopce zničil italské finálové naděje.
„Celou zimu jsem ale neházel, na kopec vylezu jen v důležitý moment,“ vysvětluje brněnský univerzál, jehož dlouhodobě trápí problémy s ramenem. „Příště bude házet asi až v extralize v play-off. Ale proti Italům celý zápas odházel výtečně,“ pochválil ho Nesňal.
A protože nakonec Brňané vyzráli další den i na německý Heidenheim a nahrála jim shoda výsledků, ambiciózní Italové vyvrcholení turnaje sledovali jen z tribuny.
Ačkoli Draci nezavršili skvostný týden vítěznou tečkou, odletěli do Brna výsostně spokojení. „Kluci viděli, že když se soustředí jenom na baseball, jejich výkony se dramaticky zlepšily,“ libuje si kouč.
„Snad se ještě dožiju toho, že bychom mohli mít aspoň poloprofesionální podmínky,“ doplňuje hasič Schneider, jenž se po návratu opět hlásil na stanici na výstavišti. Kromě sportu ho opět čeká i práce. „Sice můžu jezdit na výjezdy teprve krátkou dobu, ale zjistil jsem, že baseball mě dobře připravil. Nejsem nervózní a umím zachovat chladnou hlavu.“
