Na nedávném představování týmu jezdci vtipkovali, že se během přípravy na nejtěžší etapový motoristický závod světa potkávali snad nejčastěji v čekárně u doktora. Ale přestože se veteráni Dakaru Josef Macháček a David Pabiška, jejich „služebně mladší“ kolegové Rudolf Lhotský, Zdeněk Tůma a Martin Plechatý a také úplný nováček soutěže Boris Vaculík museli během sezony dávat do kupy po operacích či různých zraněních, na start jubilejního 40. ročníku se všichni náramně těší.
Pro 60letého Macháčka, pětinásobného vítěze kategorie čtyřkolek, to bude podle všeho dakarská derniéra.
„Po těch posledních neúspěších (poruchy a nehoda) chci hlavně dojet,“ tvrdí Macháček.
Formu má však velmi slušnou - v srpnu vyhrál závod Hungarian Baja v Maďarsku a z prvního místa dobrovolně odstoupil i na říjnové tuniské El Chott Rallye. Tudíž by nemuselo zapadnout ani jeho trochu v nadsázce vyřčené motto pro letošní ročník: „Není umění vyhrát Dakar jako mladej, ale jako starej.“
Polepšit si oproti loňskému, při tehdejší premiéře na Dakaru velmi slušnému dvanáctému místu, bude chtít další čtyřkolkář Zdeněk Tůma. Ten v uplynulých měsících na rozdíl od legendy Macháčka závodil hlavně po vlastech českých.
„Jezdil jsem offroad maratony a cross country. Co se týká fyzičky, dají hodně,“ má Tůma odzkoušené už z dřívějška.
Motorkář Pabiška dokončil Dakar jedenáctkrát za sebou, což je unikát. Aby se však do Jižní Ameriky mohl znovu podívat, musel se po rozchodu se sponzorem vrhnout na opravování cizích „mašin“ ve své dílně. Ovšem nyní už zase naplno trénuje, jako Liberečan kromě jiného každý den vyráží s desetikilovou vestou na Ještěd, aby se dostal do optimální kondice.
S „pouhým“ dalším dojetím na cílovou rampu (závod startuje v peruánské Limě a finišuje v argentinské Córdobě) na něj však nechoďte.
„Jedu tam opět závodit, a ne se fotit za dunami. Chci prodat všechnu dřinu. Doufám, že při mně bude stát štěstí - rád bych zase nakoukl do druhé desítky. Uvidíme, co celý rok dělala konkurence,“ říká. A zároveň doufá, že se etapy nebudou moc zkracovat a že budou pořádně ostré: „Jinak mi to nevyhovuje.“ Pabiška byl minule po technických i zdravotních patáliích 45., jeho parťák Lhotský až 82. I on se při své třetí účasti na Dakaru bude chtít posunout ve výsledkové listině; patřičně ho navnadilo vítězství v kategorii motocyklů na El Chott Rallye.
„Natrénoval jsem duny, spoustu jemného písku, který bude první čtyři dny v Peru. Na ten se těším, nikdy jsem po něm nejel. To pro mě bude veliká zkušenost,“ myslí si Lhotský. „Rok co rok se na Dakaru posouvám dopředu, což je dobře. Chtěl bych se vejít do padesátky,“ plánuje.
Logicky velkou neznámou bude slavný závod pro autokrosaře Vaculíka, jenž s Plechatým okusí Dakar za volantem speciálu pro cross country Ford F150 Evo.
„Snažím se od kluků o závodě nasosat co nejvíc informací, čerpám i z běžně dostupných zdrojů. Věřím, že to bude dobré,“ přeje si Vaculík a zdůrazňuje roli Plechatého, který v roce 2016 zastával funkci navigátora v bugině Josefa Macháčka: „Martin je důležitější polovina naší dvojice. Je to velký profesionál a pomáhá mi úplně ve všem.“
Přehnané ambice Vaculík nemá. „Je to těžké predikovat, protože jsem tam ještě nebyl. Chci zkrátka dojet co nejdál, ideálně do cíle,“ konstatuje.
V zářijové Baja Poland to posádce fordu vyšlo, skončila celkově čtvrtá. V Tunisku pak Vaculíka zastavily zdravotní trable.
„Baju jsme zvládli slušně,“ míní Vaculík. „Na El Chottu jsme byli premiérově na písku. Závod pro nás skončil o pár dní dřív, než jsme si představovali, ale najeli jsme tam spoustu kilometrů,“ pokračuje.
A navigátor Plechatý jej doplňuje: „Na Dakaru jsem byl třikrát a dojet se mi nepodařilo nikdy, protože jsem vždycky závodil. Borise určitě taky poženu dopředu a byl bych hodně rád, kdybychom se v automobilech dostali do první třicítky.“
Závodní stroje do přístavu Le Havre vyrazí za necelý týden, členové týmu pak do Limy odlétají 6. ledna.